Kagemuša

Prvotriedny výpravný historický veľkofilm o postupnom úpadku jedného mocného rodu vo vtedajšom Japonsku. Je to v podstate príbeh obyčajného muža, ktorý sa vďaka svojej neuveriteľnej podobe s vodcom jedného z najmocnejších klanov stane po jeho smrti jeho dvojníkom, tak aby sa na nič neprišlo. Tým sa rozmotá klbko historických následností, ktoré nakoniec vedú k záhube celého klanu. Čo z toho vplýva? Pravdepodobne hlavne to, že niekedy aj viera vo svoju neporaziteľnosť alebo v nejakú ikonickú postavu, sa môže stať skazou. Čo sa týka technického spracovania tak tu naozaj nie je čo vytknúť. Niektoré výpravné scény vrátane tej záverečnej doslova až vyrážajú dych. Veľká spokojnosť, môžem len odporučiť. Videné v rámci Season Challenge Tour. (17.09.2015)

Kurosawa má estetické cítenie, čoho dôkazom je vizuálne exibicionisticko-umelecký film Dreams a prejavuje sa aj v Kagemušovi, hoci niekedy naozaj samoúčelne a len pre efekt. Kurosawa vie tak isto natočiť film, kde je všetko ako má byť a ktorý ma dostal (Deržu Uzala). Ale nech mi priaznivci tohto japonského umelca odpustia väčšinou z môjho pohľadu prevažuje to, čo som už v súvislosti s jeho filmami spomínal:nuda, rozťahanosť, nevyváženosť, miestami absolútne prehrávanie hercov a neprehľadnosť. Silné momenty by sa našli, ale tie horšie výrazne prevažujú. Trojhodinová stopáž bola v tomto prípade zabijácka. Skrátka rád prenechávam tento film na hodnotenie "japonológom", nie je to moja šálka kafe:) (15.07.2007)

Jakože kostýmní předehra k Ranu, v jejímž vytáhlém stínu se samotný Ran zcela utopil. Kagemusha svého následovníka převyšuje ve všech myslitelných rovinách: tempem vyprávění (a to je delší!), vizuální bombastičností, příběhem, hereckými výkony i nápaditostí (sen). Je to epochální historický výlet, výtvarně i stylisticky fascinující cesta do hlubin duše, a to s příchutí, možná již tradiční, ale stále milované, tragédie shakespearovského rozpětí. A kdo chce, může se nechat pohltit i silně protiválečným poselstvím, které se sice táhne Kurosawovou tvorbou jako korálovec, ale zde nabývá mnohem naléhavějšího rázu. K absolutnímu štěstí mi chyběl pouze bájeslovný Toshirô Mifune, ale Kurosawa mu vypočítavě (a snad i z nostalgie) našel obstojného hereckého dubléra. Smutným faktem zůstává, že sic je Tatsuya Nakadai více než uspokojivou náhradou, nikdy se nedokáže plně oprostit upomínky na svůj nepřekonatelný předobraz: Mifune přebývá v jeho akcentu, v jeho gestech, v jeho mimice. Příznačně to z něj činí dvojnásobně tragickou postavu. Leč, takový už je úděl herecký... (28.10.2008)

Spoilery! Už jsem pomalu přestával mít u piva čím machrovat. Znalosti o feudálním Japonsku 16. století nejsou k zahození. Jsem si jistý, že až příště vytáhnu z rukávu jméno Šingen Takeda, tak budu opět k sežrání. Jsem přesvědčený, že nás podobné tutlání smrti čeká již velmi brzy, až Miloškovi definitivně přestanou sloužit nožičky. Problém tohoto snímku je pro všechny zřejmě stejný. Ti žlutí frajeři jsou ukecanější a řešivější než i ta nejukecanější a nejřešivější žena na světě. A tak se tři hodiny stále něco řeší. Celkem mě bavilo sledovat tamější poměry s rozložení společnosti. Hrozně se mi líbily kostýmy a skvělá byla výprava. Jen je snímek bohužel příliš dlouhý a vzhledem k tomu, že se celou dobu jen vykecává, tak se člověk prostě nedovede vyhnout trošce té nudy. Lepší dva kousky. (12.09.2018)

Film Kagemuša - Stínový bojovník - je Kurosawovým Posledním samurajem (ale natočeným o 23 let dříve). Ovšem vyprávěný samozřejmě po japonsku, táhle, důkladně a výpravně, plný nádherných obrazů krajiny a vojska nesoucího do bitvy na zbraních barevné vlajky klanů. Kurosawa se tak vyzráleji a napínavěji vrátil ke svým počátkům se samurajskými filmy. Na druhou stranu jde jen o historickou fresku s centrálním příběhem dvojníka mrtvého knížete, scénář není komplikovaný. Přesto výjimečný zážitek. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=XzR87VBlaoo (30.07.2012)