Režie:
Akira KurosawaKamera:
Asakazu NakaiHudba:
Masaru SatóHrají:
Toširó Mifune, Isuzu Jamada, Takaši Šimura, Akira Kubo, Hiroši Tačikawa, Minoru Čiaki, Takamaru Sasaki, Čieko Naniwa, Seidži Mijaguči, Isao Kimura (více)Obsahy(2)
Režisér Akira Kurosawa, veľký milovník i znalec diela Williama Shakespeara, vo svojej filmografii viackrát adaptoval hry alžbetínskeho dramatika a ich dej presunul do historických reálií stredovekého Japonska. Podobne aj archetypálny príbeh o zhubnej túžbe po moci, svedomí, zrade a treste sa odohráva v časoch mocenských bojov medzi japonskými generálmi. Páni Taketori Wašizu a Yošiaki Miki sú pozvaní na hrad svojho pána, ktorý sa im chce odvďačiť za udatnosť v boji zo zradným generálom. Cestou na hrad páni Wašizu a Miki zablúdia v Pavučinovom lese. Tu stretnú starenku, ktorá obom predpovie skvelú budúcnosť a rýchly vojenský postup. Jej veštba sa okamžite naplní. Wašizuovu ženu však manželove úspechy neuspokojujú a svojou túžbou po moci otrávi i jeho srdce. Aby získal ešte väčšiu moc, zradí Wašizu svojho pána i Mikiho. Netuší však, že čoskoro sa proti nemu postaví nepriateľ silnejší ako meč. Namiesto šťastia na neho čakajú len útrapy svedomia. (STV)
(více)Videa (2)
Recenze (141)
MacBeth po japonsku, aneb mé druhé setkání s tvorbou Akiry Kurosawy (tomu, kdo řídí dramatrurgii Filmového klubu ČT2 můj obdiv a velký dík!). Zatímco u Sedmi samurajů jsem vstupovala do zcela neznámé řeky, a tedy chvíli trvalo, než jsem si zvykla na odlišný styl vyprávění, výstavby děje či hereckého podání, tady už jsem přesně věděla, co čekat, a možná i proto jsem byla filmem zcela nadšena. Vynikající přenesení shakespearovského dramatu do japonských reálií, Mifuneho herecký koncert, pevný dramatický oblouk i výsledná katarze... Právem plný počet hvězd! ()
Permanentně nakrknutej Toširo si celej film vyřvává hlasivky. Je pravdou, že role pána Wašvizdu je v jeho pojetí naprosto démonická. Ale nějak mě to nezaujalo, možná je to dobou, možná stylem Kurosawy, težko říct. Vzhledem k tomu, že jsem u toho třikrát usnul a na počtvrté jsem to konečně dokoukl, tak to vypovídá o tom, že poutavý to v mých očích rozhodně nebylo. Každopádně trojec si to zaslouží. 60% P.s.: Buď měl Toširo malý gatě od pyžama, nebo ho řezaly trencle, jinak si toho nasránka neumím vysvětlit. ()
S každou další Kurosawovou exkurzí do japonské historie ve mně vzrůstá nechuť k jeho přehnané teatrálnosti, která se projevuje nepřirozenou gestikulací, koulením očima a patetismem v mluveném projevu. Bez ohledu na kulturní odlišnosti takhle bezpochyby ve středověkém Japonsku lidé nemluvili a nejednali. Je to pro mě příliš rušivý prvek ve filmu, který se jinak může pochlubit silným příběhem inspirovaným Shakespearovým dramatem. Kladem filmu je ještě výpravnost typická pro Kurosawovy historické filmy a několik pociťově atmosférických scén z tajemného Pavučinového lesa. Na druhé straně, režie je statická a jednotlivé záběry mají přinejmenším v některých případech přetaženou stopáž. Celkový dojem: 45 %. ()
Zajímavá adaptace Macbetha s patřičně oceněnými hereckými výkony. Jak vidno, japonská kultura není jen zprofanované anime, Kurosawa mě přesvědčil, že v zemi vycházejícího slunce se naleznou i kladné faktory tamější kultury. Ovšem že bych z tohoto filmu skákal metr vysoko nadšením, to zase ne. Film je tu a tam hodně rozvláčný a divákovi tak občas zabraňuje soustředit se. Ale i tak sympatická adaptace s úchvatně zvládnutým řemeslem. 70% ()
Atmosférou přetékající úvodní setkání s duchem nasadí laťku možná až příliš vysoko. Většina filmu totiž i na divadelní adaptaci působí příliš statisticky. Throne of Blood je i přesto exemplářem mistrovské filmařiny a to nejen té přímo režisérské.Vynikající kulisy a lokace natáčení při úpatí hory Fuji totiž dělají půlku filmu. Závěrečná lukostřelba je nezapomenutelná a její technické zpracování skutečně obdivuhodné. ()
Galerie (83)
Photo © Toho Company
Reklama