Krvavý trůn

Způsob jímž Kurosawa převedl Shakespearova Macbetha do japonských reálií je opět zcela kongeniální. Skvělé herectví, nesmírně silná atmosféra, přesně odcitovaný "dobový protokol", doslova fanaticky provedená výprava, stačí zmínit zvuky jako je šelest hedvábí nebo chřestění zbroje, a samozřejmě nesmrtelná Shakespearova divadelní hra, odcitovaná tak přesně, jak je to jen za daných okolností možné... Celkový dojem: 90% (23.05.2021)

Jako ukázkový příklad toho, jak z nepřehledné divadelní hry udělat přehledný film, je Krvavý trůn skvělý. Jako samostatný film je to ale věc pomalá, rozvleklá a s tak přestylizovaným herectvím, že většinu emocí si musíte domyslet, protože ze změti skřeků a stenů nepochopíte nic. Krvavý trůn je těžké pokoukání, pokud nejste skalní fanda Shakespeara nebo Japonska - ideálně obojího zaráz. (14.11.2010)

Po většinu stopáže velmi divadelní, a pro ty kdo znají Shakespearovu hru, někdy až uspávající (všechno to zmatené ježdění lesem a mlhou). Na druhou stranu tito znalci mohou ocenit Kurosawovy skvělé nápady (přesun čarodějnického věštění na pohřebiště, tichá scéna královraždy), a hlavně konec, který je dle mého lepší Shakespeara (Kurosawa použil jen jednu část věštby). Bohužel stejně jako u pozdějšího Ran Kurosawu svazuje Shakespearova předloha, snaží se o velké divadlo, velké emoce, a přitom by stačilo ještě více tu divadelní předlohu pořádně překopat a víc ji ještě "zjaponštit". Jakoby Shakespearův duch už nepovolil nikomu na světě uchopit dané téma pořádně znovu. (25.04.2016)

Snad je to kvůli předloze, že Krvavý trůn působí trochu divadelním dojmem, přesto ale člověk nemusí být nekritickým Kurosawovým obdivovatelem, aby se mu tenhle klasický příběh se stopami tajemna mohl líbit. Tím ovšem nechci říct, že je to podivnost pro všední den. Co ale chci říct, je, že se jedná rozhodně o jeden z nejukřičenějších filmů, co jsem viděl (původní znění podmínkou). (17.06.2011)

Akiru Kurosawu povazujem za velikana svetovej kinematografie, ale tu sa sekol. Mekbet je totiz cisto Sejxpirovske /ja viem, Shakespeare/ tema a japonske obdoby Mekbeta pre mna fakt nie su. Kurosawovo prevedenie tejto temy do feudalneho Japonska divaka nestrhne, nuda zase dostala dostatok priestoru - najma v strede filmu- a to nie je dobre. Kulisy su len priemerne, dialogy tiez /radsej mam z japonskej historie samurajske temy, Obdobie Meidzi a nastup Fasizmu v 30. rokoch 20. storocia + vlada Hideki Todzo-a, tieto feudalne japonske temy su mi lahostajne. Jo a ked uz Sejxpir, tak urcite radsej siahnem po Wellesovi a jeho Tragedy od Othello 1952 alebo po Mekbetovi 1948 tiez od Wellesa. 52 % (19.04.2016)