Režie:
Akira KurosawaKamera:
Asakazu NakaiHudba:
Masaru SatóHrají:
Toširó Mifune, Isuzu Jamada, Takaši Šimura, Akira Kubo, Hiroši Tačikawa, Minoru Čiaki, Takamaru Sasaki, Čieko Naniwa, Seidži Mijaguči, Isao Kimura (více)Obsahy(2)
Režisér Akira Kurosawa, veľký milovník i znalec diela Williama Shakespeara, vo svojej filmografii viackrát adaptoval hry alžbetínskeho dramatika a ich dej presunul do historických reálií stredovekého Japonska. Podobne aj archetypálny príbeh o zhubnej túžbe po moci, svedomí, zrade a treste sa odohráva v časoch mocenských bojov medzi japonskými generálmi. Páni Taketori Wašizu a Yošiaki Miki sú pozvaní na hrad svojho pána, ktorý sa im chce odvďačiť za udatnosť v boji zo zradným generálom. Cestou na hrad páni Wašizu a Miki zablúdia v Pavučinovom lese. Tu stretnú starenku, ktorá obom predpovie skvelú budúcnosť a rýchly vojenský postup. Jej veštba sa okamžite naplní. Wašizuovu ženu však manželove úspechy neuspokojujú a svojou túžbou po moci otrávi i jeho srdce. Aby získal ešte väčšiu moc, zradí Wašizu svojho pána i Mikiho. Netuší však, že čoskoro sa proti nemu postaví nepriateľ silnejší ako meč. Namiesto šťastia na neho čakajú len útrapy svedomia. (STV)
(více)Videa (2)
Recenze (141)
Tak neviem, príbeh mi pripadal príliš predvídatelný, žiadneho prekvapenia som sa nedočkal, skončil presne tak, ako som očakával. Navyše Kurosawove samurajské snímky sa mi začínajú zlievať, majú rovnakú atmosféru a pomerne rušiace expresívne herecké výkony. Viem, že sa jedná o MacBetha, pre mňa je to skôr mínus, kvôli už spomenutej predvídatelnosti deja. Plusom je stopáž, ďalšiu prehnanú historickú trojhodinovku od Kurosawu by som už asi nerozdýchal. VIDENÉ ZNOVA: Tak nakoniec to Wašizu dokázal a presvedčil ma o hĺbke svojho šialenstva v túžbe po moci. Plusom je rozhodne fakt, že som nedávno videl Wellesovu verziu a kvitujem, že sú tak nesmierne vizuálne rozdielne. ()
Zajímavá adaptace Macbetha s patřičně oceněnými hereckými výkony. Jak vidno, japonská kultura není jen zprofanované anime, Kurosawa mě přesvědčil, že v zemi vycházejícího slunce se naleznou i kladné faktory tamější kultury. Ovšem že bych z tohoto filmu skákal metr vysoko nadšením, to zase ne. Film je tu a tam hodně rozvláčný a divákovi tak občas zabraňuje soustředit se. Ale i tak sympatická adaptace s úchvatně zvládnutým řemeslem. 70% ()
Permanentně nakrknutej Toširo si celej film vyřvává hlasivky. Je pravdou, že role pána Wašvizdu je v jeho pojetí naprosto démonická. Ale nějak mě to nezaujalo, možná je to dobou, možná stylem Kurosawy, težko říct. Vzhledem k tomu, že jsem u toho třikrát usnul a na počtvrté jsem to konečně dokoukl, tak to vypovídá o tom, že poutavý to v mých očích rozhodně nebylo. Každopádně trojec si to zaslouží. 60% P.s.: Buď měl Toširo malý gatě od pyžama, nebo ho řezaly trencle, jinak si toho nasránka neumím vysvětlit. ()
Shakespeare po japonsku. Atmosfericky zdařilá jízda plná deště, mlhy a zlých duchů. Formálně dá mnohdy vzpomenout i na horor. Ačkoliv ve filmu není de facto žádná skutečná akční scéna, tak akce je víc než dost. Víc než Mifune mě nakonec bavila jeho žena Asadži v podání Isuzu Yamady, ta byla totiž přímo démonická. Až monstrózně strašidelný konec rovněž potěšil. ()
Kurosawa sa týmto snímkom rozhodol pripomenúť divákom nesmrteľného Macbetha od Shakespearea a musím uznať, že sa mu to podarilo veľmi dobre. Navyše chronicky známy príbeh obohatil o kultúrne prvky stredovekých japonských tradícií, čo dodalo celému filmovému dielku punc niečoho nového a originálneho, veľká spokojnosť. 80/100 ()
Galerie (83)
Photo © Toho Company
Zajímavosti (9)
- Natáčení exteriérů probíhalo na hoře Fudži. (Witta)
- Režisér Akira Kurosawa chtěl tuto adaptaci „Macbetha“ natočit už krátce po jeho filmu Rašomon (1950). Bylo to však příliš brzy po uvedení Macbetha (1948) Orsona Wellese, proto se rozhodl pár let počkat. (Troodon)
- Oblíbený film slavného básníka Thomase Stearnse Eliota. (gjjm)
Reklama