Den co den

Keďže som už predtým videl kórejský film Byooti insaideu s úplne rovnakým konceptom, tak sa už ten "waw efekt" akosi nekonal. Už som len dúfal, že aspoň dej prekročí tieň spomínaného kórejského predchodcu. Avšak ten nehorázne otravný romantický pátos aj v tomto prípade prekryl celý ten úžasný koncept plný premárneného potenciálu. Takže bohužiaľ, prekvapenie sa napokon nekonalo. Nehovorím, že by ma tento film výslovne nudil, ale pri tom pomyslení, čo všetko by sa dalo robiť s daným námetom a konceptom, tak som viacmenej sklamaný. Škoda toho... Tých zopár skvelých dialógov a zaujímavých situácií v deji ani zďaleka nestačili aspoň na priemerné naplnenie očakávaní. (13.06.2018)

Neznám knihu. Viděla jsem jednou trailer a řekla jsem si - hej, super námět. Ze všeho nejvíc mě bavily poslední minuty filmu, kde bylo krásně vysvětleno, proč (pardon), to nebude hepáč :) Nejsem zastáncem happyendů, což tu u mě můžete číst případně hodně často :D A dávalo to smysl. Ten konec byl tak bravurní, že proto jsem s filmem spokojena. Nicméně mi to tam určitým způsobem kazil "americký patos", kdy bylo plno věcí tak "vyumělkovaných", že mi z toho bylo až zle...Je to lepší trojka, takže za mě úspěch. Kdyby si to vzal do parády někdo, kdo by měl větší rozpočet, další myšlenky - myslím si, že by to dovedly do dokonalosti :) (25.04.2020)

Poviem to takto. Ak chcete vidieť jednoduchý romantický film, ktorý je spracovaný jednoducho, tak "Every Day" je film, ktorý vás poteší. Ak chcete vidieť romanticky silný a fungujúci film s podobnou témou, tak ja osobne odporúčam radšej vidieť. "The Beauty Inside". Film trošku viacej zariskoval a spracoval túto tému krajšie. Podľa mňa. Oba filmy sú v realite úplne iné. Kým v "The Beauty Inside" sa hlavný hrdina neustále prebúdza na tom istom mieste, len inak vyzerá, tak "A" v "Every Day" sa vždy prebudí v tele niekoho iného. Miestami som mal pocit, že neviem ako to presne môže fungovať, no sú tu 2 momentky, ktoré tento film podľa mňa vedia celkom dobre spracovať. Páči sa mi záverečný monológ, ktorý "A" podá, a rovnako sa mi páči časť, kedy sa "A" ocitne v tele Rhiannon. A jeho úvodná reakcia. To ma pobavilo. Ako celok je ten film na mňa ale veľmi pomalý, veľmi mdlý a akosi nevie svoju tému podať tak efektne, aby z toho dokázal vytiahnuť nejaké reálne emócie. Lebo ani jedna postava nie je nejako výrazne hlboko spracovaná. Málo sa o nich dozvieme a všetko ide len po povrchu. Máme ich tam súčasne aj veľa a chceli by sme o nich niečo vedieť, no film nám toho moc nestihne ponúknuť. Chýba mi tam akási väčšia dávka osobnosti. V každej postave. A rovnako mi chýba niečo, čo by ukázalo, že tá láska medzi nimi môže fungovať. Ako som povedal, myslím si, že "The Beauty Inside" je spracované lepšie. Podáva skutočné otázky, vidíme, že postavy sú zmätené, je to pre oboch komplikované a ich reakcie na to sú v mnohom spracované oveľa oveľa lepšie. Preto záverečná momentka je tak efektná, že mi dostala slzy do očí. Tento film to nedokázal. Aj keď je záver dobrý, tak nevie spracovať tému do takej hĺbky, aby to bolo efektné. Výsledne je to teda v mojich očiach okey romantický film, no v ničom nejako výrazne výnimočný. Hodnotenie: C (22.04.2018)

Děvče, co roztahuje nohy duchovi. V hardcore verzi bychom se jistě dočkali pikantností, kdy by Angourie Rice běhala spoře oděná z postele do postele, jenže režíruje romanticky distingovaný Michael Sucsy, který odbourává fantasy a mysteriozní nádech na minimum, čímž zůstává především hojnost romantickych chvilek, ovšem nikterak zapamatovatelných. Nápad s hodným duchem, co se DEN CO DEN přesouvá z těla do těla, pročež preferuje ženská těla a lásku k bližnímu, režijně vůbec v ničem nevyniká a celkově film stagnoval. Ovšem romantické duše mohou rozjímat nad dojemností, kterou se postupně nešetří, a nenápadný filosofický rozměr je takový milý bonus. Angourie Rice je atraktivní lákadlo, co leští režijní matnost jak se dá. Tenhle film si podržel svým námětem jistý neotřelý rozměr, nicméně převládající nevzrušivost celého počínání se zahnat nepodařilo. Takže příznivci pomalejších rozjímání mají zelenou. 6/10 (05.05.2020)

V prvním momentě, kdy jsem spatřil, že do kin jde snímek Den co den, věděl jsem, že to musí být výjimečný příběh. Proto jsem se rozhodl, že si nejprv koupím knihu od Davida Levithana a přečtu si ji před zhlédnutím filmu. Nevěřil jsem vlastním očím, když ve mně kniha Den co den probudila již několik let zakopaného čtenářského knihomola a zhltnul jsem ji během dvou dnů. Neskutečně čtivý příběh, jenž nemá nudné místo a na konci dokonce (a bohužel) uspěchá děj do nevyhnutelného vyústění. Během čtení druhé knihy Ještě jeden den (která je napsaná z pohledu Rhiannon) jsem to nevydržel a konečně si pustil film. Hned od začátku mě okouzlila neskutečně nádherná Angourie Rice a taky velmi milý začátek, díky němuž mě pohltila kniha. Postupem minut se mi ale více a více potvrzovaly obavy, že se jedná o nezfilmovatelné dílo. Je velmi těžké si představit jednu osobu za desítkami různých tváří a nevnímat jejich vzhled a hlas. Zde je přenesení slov do obrazu obrovským úskalím. Zároveň se nejedná o příběh, který si zaslouží tak málo času na jeho vyprávění. Hodina a půl na takovýto příběh je hrozně málo času. Projevuje se to nejen ve vynechaných pasážích (takže se vztah A a Rhiannon zdá být několikrát tak urychlený jako v knížce) a v přidaných scénách (které jen prázdně vyplňují děj), ale ZEJMÉNA ve vynechaných vnitřních monolozích A (další důkaz nezfilmovatelnosti této báječné knihy) a taky těch vskutku nádherných Levithanových citátech. Na změnu konce, uzpůsobenou filmovému scénáři, jsem byl naštěstí již připraven. Den co den je však typickou ukázkou, že i když tvůrci dali do filmu všechno, jeho kvality se knize nikdy nevyrovnají. A to je pro čtenáře knížky velká překážka, aby film dokázali docenit. (23.06.2018)