Dům k pověšení

Cikánská duše je velká... tak velká, že vedle sebe nesnese duši žádnou jinou. Kusturica zachycuje snad všechny cikánské stereotypy, a činí tak s kouzlem sobě vlastním. Obzvlášť když naplno popustí uzdu fantazii, oddá se svému magickému realismu, a nebo roztáčí kola absurdního humoru, je Dům k pověšení luxusně zábavným filmem. Když dojde na deprese, nihilismus, a ošklivou šeď západního světa... not so much. U malých lidí a malých témat je Kusturicovi nejlépe, a čím méně toto budete vnímat jako kritiku kapitalismu a západu, který všechny zkazí, tím lépe vám u filmu bude. (10.01.2019)

První film Emira Kusturici, který jsem viděla, takže nemůžu srovnávat s těmi ostatními, tenhle mě ovšem dokonale nadchnul. Náhled do světa jugoslávských cikánů, když ještě byli cikány. První půlka filmu spíše rozverná, pro civilizované Evropany přibližující celkem reálný život v cikánské vesnici. Postupně sledujeme proměnu hlavního hrdiny Perhana, který se ze zamilovaného a nesmělého mladíčka vypracuje až na „bosse“, který organizuje přisun nového „masa“ do Itálie. No nakonec to nedopadne dobře, jak už to ve správné cikánské tragedii má být, přesto mi bylo při závěrečných titulcích tak nějak milo na duši. Zásluhu na tom má zřejmě i nádherná hudba Gorana Bregoviče... jestli já v sobě nemám náhodou tak trochu cikánských genů... (12.06.2010)

Skvelý film, ktorý bohužiaľ nedosahuje dokonalosti z dôvodu toho, že časom padne do klišé schematizmu: 1. prerod Perhana čoby cigánskeho Dona Corleoneho je strašne rýchly a nelogický. 2. na záver prichádza komplet klišé podobných filmov, že som mal až chuť kričať "Nieeee, Emir, preboha, nevidel si tých tisíc ostatných európskych filmov?". To ale nemení nič na tom, že príbeh až na záver je skvelý, herci úžasní, hudba priam geniálna (najmä tá snová téma) a námet filmu až mrazivo reálny. A obesenie je úžasný gag, ktorý predznamenáva nadchádzajúce Kusturicove roky! (03.03.2014)

Emir Kusturica není moje krevní skupina, to je potřeba dodat k hodnocení. Film jsem doslova přetrpěl, úleva při závěrečných titulcích byla přirovnatelná k okamžiku, kdy naposledy vydechnete na záchodě. Ani vám to snad nedokážu vysvětlit. Kusturicova tvorba mi není sympatická a všechny jeho filmy mi přijdou na jedno brdo anebo alespoň totožným brdem zpracované. Z celého tohoto eposu mi v paměti utkvěla pouze scéna s obnaženou dívkou a harmonikářem. Víte, sám harmonikář jsem, ale to bych si musel prsty zlámat, než abych šel cvičit zrovna v takový moment. (28.07.2011)

Emir Kusturica umí prostředí jugoslávských cikánů vykreslit dokonale. O tom jsem se už přesvědčil. Tento snímek nemá chybu, oceňuji hlavně s jakou lehkostí je skloubena dramatická (vážná) linka s černou komedií. Je ve všech směrech vyvážený - reálný i naivní, vážný i odlehčený, temný i "světlý", veselý i smutný. (21.01.2014)