Otec na služební cestě

Smutnoveselý príbeh jednej rodiny, s nádychom balkánskej poetiky podávajúci obraz Juhoslávie 50. rokov pod vedením maršála Tita. Nehrozí zahltenie živelnými gagmi s ozlomkrk hrajúcou dychovkou, ktoré v posledných Kusturicových filmoch dominujú. Retropríbeh je o nepoučiteľne neverných otcoch, ktorí vďaka svojim záletom končia na služobných cestách politickej odstávky. Nejednoznačnosť pováh, vyrovnanie sa s hajzlami vo vlastnej famílii, dvojkoľajnosť správania doma a vonku, dojímavé scény prvej veľkej detskej lásky, obetavosť matky nútenej vychovávať deti v ťažkej situácii. Zaujímavosť: Juhoslávia, odchýliaca sa od Stalinovho kurzu sa tiež nevyhla pracovným táborom pre politických väzňov (i keď v špecifický režim na chorvátskom ostrove by sme asi ťažko mohli nazvať gulagom sovietskeho typu). Všetko pohľadom malého chlapca, nepateticky vnímajúceho zvláštny svet dospelých. (10.10.2005)

Emir Kusturica sa tentokrat vratil spat do Juhoslavie 50. rokov. Film je o synovi, ktoreho otec odisiel na sluzobnu cestu /plnit stranicke zaujmy/. velmi dobre je vykreslena reality Juhoslavie 50. rokov a su tu slusne dialogy. herci mi sice nic nehovorili, ale dialogy boli na urovni. Jo, jo, V Europe sa tocila a toci stale kvalita : 85 % (25.06.2016)

Mám slabost pro jižanský temperament, živočišnost a živelnost. A to mi tento film dává. Vlastně jediné, co mě osobně otravovalo, byla postava Malika, přes kterého je příběh vyprávěn. Budování socialismu přinášelo v každé zemi svá úskalí a traumata. Stačilo málo a člověk se stal, alespoň na chvíli, nežádaným. Občas k vyobcování vedla i maličkost. Nadšené záletnictví, žárlivost, zhrzenost ženy, účelně podaná informace. Ale i v těchto podmínkách je hlavní touha po životě, po rodině, po spokojenosti. Každá chvilka se dá prožít a prožívat. Mehmed Mesa Zolj (dobrý Predrag Manojlovič) je nenapravitelný sukničkář, který si užívá každou chvilku života. Hlavní je pro něj rodina. Nepříjemnosti ho nezlomí a v každé situaci si chce život především užít. Mehmedova manželka Senija Sena Zolj (Mirjana Karanovič) se nesmiřuje s nevěrou lehce. Pro rodinu se ale dokáže zarputile porvat. Z dalších rolí: náměsíčný malý synek Malik (Moreno D'E Bartolli), Senin bratr, velké zvíře a ruka odplaty Zijah Zijo Zulfikarpasic (Mustafa Nadarevič), zhrzená uvědomělá milenka Ankica Vidmar (Mira Furlan), starý děda (Pavle Vuisič), kápo ze Zvorniku Ostoja Cekič (Slobodan Aligrudic), laskavý doktor Ljahaov (Aco Djorčev), a starší synek ústřední dvojice Mirza (Davor Dujmovič). Díky své touze po životě, je film velmi příjemný. (10.01.2015)

Slavný film (Zlatá palma, nominace na Oscara) stojí v podstatě na počátku Kusturicovy kariéry a je sympatické (a pravděpodobně i odvážné), že snímek ještě v polovině 80. let vcelku tvrdě – zjemňován komikou či lyrikou – reflektuje politické a společenské ovzduší Titova komunistického režimu, zhruba jeho první poválečné dekády. Doba je přiblížena skrze příběh prosté rodiny z venkova – otec Meša, často z domova vyjíždějící na služební cesty, je náhle „odejmut“ rodině a ztrácí se na určitou dobu v pracovním táboře. Perspektivou syna Malika, vyrůstajícího a zakoušejícího i první doteky lásky, nahlížíme běh let, čas odloučení, následný návrat otce a dopad deprese z lágru na rodinné vztahy, včetně zamlčování skutečného stavu věcí. Film (podle scénáře bosenského spisovatele Abdulaha Sidrana) se dotýká témat jako vynucovaná loajálnost vůči straně, nevěra a násilí v rodině, podezření, vina a odpuštění, a zahrává si jak s přímočarou, efektní magičností (Malikova náměsíčnost) a absurdně-líbivými prvky (neustálá přítomnost fotbalu – a to i v klíčových momentech dění), tak i náhlými kontrasty k „zaručeně dojemným“ scénám a trpkým momentům zoufalství – jak je ostatně příznačné vzhledem k zakončení v roce 1952. (03.01.2013)

Kdybych znal jenom Kusturicovy poslední filmy, asi by mě "Otec na služební cestě" poněkud zaskočil. Kusturica ovšem není pouze autor bláznivých skazek, hojně podbarvovaných balkánskou dechovkou a nadlehčovaných všudypřítomnou nadsázkou, ironií a vtipem. Americký "Arizona Dream" je film svým způsobem notně temný a ani ještě o pár let starší "Otec na služební cestě" není žádnou řachtandou. Pokud se v něm objeví humor (je tam), tak je to humor notně hořký. "Otec" vypráví velmi silný příběh v němž není nouze o naprosto jiné prožitky než je smích. Pocítíte spíše dojetí, soucit, někdy taky vztek. Jde o příběh vyprávěný neuvěřitelně civilním způsobem. Vysloveně komorní film, který "dění okolo" reflektuje spíše mimochodem, jakkoli do života rodiny zasáhne nesmírně silně. Spíše než o politice je to film o mužské nevěře a ženské bolesti, kterou taková nevěra plodí. Také je to film o dětské reflexi světa dospělých. Kusturica ovšem, s lehkostí sobě vlastní, naťukne i řadu jiných oblastí a témat... Kromě skvělých hereckých výkonů, jimiž režisér zcela bezchybně a neuvěřitelně živě buduje jednotlivé postavy je rozhodně nutné zmínit podmanivou, takřka uhrančivou kameru, která tvoří velkou část poetiky tohoto díla. Její samozřejmou součástí je ovšem i výborná hudba, prostřednictvím nezanedbatelného množství rekvizit skvěle evokovaná dobová atmosféra, střih, který člověka neruší a jednoduše funguje... Krásný smutný film, který se citlivému diváku rozhodně zadře pod kůži... Zajímavé komentáře: Marigold, lachim, Radko, sportovec Celkový dojem: 90% (16.10.2009)