Metropolis

100% - Na projekci Metropolis s živou hudbou (kytara, cello, elektrika, industriální techno…) jsem byl naprosto hypnotizován. Neskutečná podívaná, kterou lze vnímat jako alegorii na politiku, náboženství, společnost…na všechno. Metropolis je film rozvíjející fantazii, což je asi jeho největší klad, i přes to, že člověk může zůstat u fascinace nad jeho technickým zpracováním. Zde evidentně bralo inspiraci mnoho pozdějších věhlasných filmových tvůrců. Často jsem si říkal „Něco podobného jsem přece viděl tam a tam…“. Metropolis je sice praotec většiny dnešních trikových blockbusterů, ale chová se stále jako jejich velmi zábavný starší sourozenec. (05.12.2006)

Společně s Kubrickovou Vesmírnou odyseou vizuálně nejdokonalejší a esteticky nejvybroušenější film, který znám. Fritz Lang dokázal své monstrózní dílo opatřit natolik dokonalým zevnějškem, že navzdory stárnutí technologií výsledek neztratil na svém magnetismu a sugestivitě ani malý kousek, ba naopak, ta zvláštní stará patina jen zesílila funkcionalistickou precizinost a gotický rozmach tvarů. Podání obsahu, pravda, už přeci jen trochu zestárlo, leč přece jen ono "prostředníkem mezi mozkem a rukama musí být srdce" je v důsledku neobyčejně naléhavé a aktuální. Výtečná vizuální stránka posiluje plasticitu prostředí – na jedné straně až rituální prostředí industrualizovaného srdce města, na druhé straně moderní a přepychové pozlátko. Drama střetu mezi proletariátem (podzemním jádrem města) a buržoazií (smetánkou z povrchu, vedenou bezskrupolózním Johem Fredersenem) je sice rozprostostřeno na plochu pro současného diváka až nezdravě rozsáhlou, nicméně neustávající invence a obrazová preciznost, která svou kompozicí i tvarovou znepokojivostí jasně odkazuje k vrcholnému expresionismu apeluje na divácký požitek a dráždí ty buňky, které dokáže stimulovat jen skutečná filmová lahůdka. Metropolis je formálně naprosto dokonalý film, které se současné rychlokvašky, v nichž navzdory hi-technologiím není ani náznak umění, mohou jen závistivě dívat na paty. Je to zároveň film, který má jasné a přesvědčivé poselství. Obě složky tvoří nestárnoucí klenot, který mám po každém shlédnutím raději a ke kterému pociťuji stále hlubší úctu. (03.04.2006)

Ano, je to úžasná podívaná, geniální triky, nad kterými zůstávají oči stát a k tomu jeden z nejlepších hudebních podmazů (mám na mysli originální hudbu Gottfrieda Huppertze), co kdy ve filmu vůbec byl. I prostředí je celkem dobré, jen ten samotný příběh mě absolutně nevzal a vždy, když se objevil text s jiným fontem znamenající ztracenou pasáž, měl jsem pocit, že o to nejzajímavější jsem byl ochuzen. Byl bych docela zvědavý, jak celkový dojem změní nedávno nalezené ztracené fragmenty. (04.04.2006)

To, čo sa tomuto filmu jednoznačne nedá vytknúť je jeho revolučná myšlienka, nemenej výprava, kamera, komparz a dych berúca, monumentálna hudba. Nápad deja o sto rokov napred je síce tiež prevratný a vizionársky skvelo vykonštruovaný, no ten dej jednoducho zostarol. Navyše niekedy neviem prekusnúť to groteskné herectvo, najmä zo strany Brigitte Helm. 80%. (04.03.2007)

Viděl jsem jak starší neúplnou tak i novější verzi filmu. Tu pátou hvězdičku si film vysloužil především ve spojení s původní hudbou Gottfrieda Huppertze (přičemž kladu důraz na ono spojení). Hudbou vycházející z velké symfonické a operní leitmotivické tradice, která není ve kombinaci s němým filmem (a filmem obecně) nijak běžná. I bez obrazu by totiž svou zvukomalbou a motivy velkoleposti, lásky, zla, přátelství, revoluce či jednotlivých postav mohla fungovat jako jakási symfonická báseň. Pominu-li ono obrazové vizionářství, dostanu totiž typický nabubřele naivní příběh z pera They von Harbou, který v sociálním akcentu předčí nejedna obyčejná Chaplinova groteska. Nedávný nález prakticky všech chybějících částí filmu zacelil určitou fragmentárnost motivů a postav a posunul film více k dramatu a melodramatu, podobně, jako je tomu u pozdější Langovy "Ženy na Měsíci". (24.03.2007)