Složka 64

Jak jen se mohlo stát, že mě film po filmu nechávají vyšetřovatelé chladnějším a chladnějším? Kniha do toho dost šlape a příběh je možná ze všech nejlepší. Tupé převedení do filmu, zdá se, doslova šustí papírem. Navrch bohužel, hlavní hrdina je pojat povahově úplně jinak než v knize stejně jako celé oddělení Q (vadí mi od počátku prvního filmu). Takže to nefunguje. Škoda. (13.08.2019)

Jakkoli karty jsou ze začátku rozdány více než slušně (parádní zločin, zásah do trudné dánské historie, převedený relativně bezbolestně i do dnešních témat) po polovině se to začne nehezky rozpadat, pitomé chování postav začne nepříjemně iritovat a celé to pohřbí opět ten nádech obyčejné televizní detektivy, který tížil i díly předchozí. Celý domov pro nezvedené dívky má dle všeho dva zaměstnance, u ústředních detektivů v zásadě nezískáme nikdy důkaz toho, že jsou nějak výrazně schopnější, protože na většinu posunů v případu narazí náhodou nebo se jim ozvou sami a dostaneme-li se k dynamičtějším pasážím, film začne nepříjemně připomínat Kobru 11. Není divu, že má celá série u nás takový úspěch, je to přesně tak neambiciozní a zamrzlý, jak to má český televizní divák rád. Snad jen ta neměnná postava Carla, která se opravdu až do posledních vteřin celé série nikam svojí čurákovostí neposune, na konci umožní nějakou katarzi. Ano, té ženské v restauraci jsem fandil, aby ho prokoukla a hned potom, co jí dožere mandle, na něj zavolala policii. (23.04.2019)

Nepatřím k těm, kteří během sledování detektivek hádají kdo je vrah a v tomto smyslu jsem spíše pasivním divákem. Mám se za to rád, protože tak nehrozí, že bych sám sebe připravil o napětí, jak se to stalo vedle mě sedící přítelkyni, jenž si záhadu nalezených mrtvých těl rozlouskla už na začátku a zbytek filmu se pak spíš nudila... Já se naopak nenudil vůbec a celý detektivní příběh jsem si pro jeho mrazivou a drsnou atmosféru a charismatické duo vyšetřovatelů vychutnal parádně. Cením si toho, že snímek nepůsobí jako by byl splácaný na koleně a nesnaží se šokovat diváka za každou cenu - naopak pointa (ač možná lehce předvídatelná) dává perfektní smysl a motivacím postav se dá snadno rozumět. Mé první setkání s případy Oddělení Q tedy dopadlo nad očekávání dobře a s Carlem a Assadem jsme se rozhodně neviděli naposledy. (22.01.2019)

Čtvrtý případ oddělení Q u mě stále nepřekonává Zabijáky, přestože ambicemi snímek míří hodně vysoko a bere si na paškál dánskou převýchovu dívek. Čili se Složka 64 prezentuje jako takové znovu otevření hodně bolestivé rány v dějinách Dánska. Nebudu zkoumat, zda-li a jak se události zakládají na faktech. Raději přejdu k filmu. Dvojice detektivů je už sehraná, přestože jí paradoxně hrozí rozdělení. Filmu trošku ubližuje méně výrazný záporák. Tady to chtělo prostě vyloženě úchylnou lidskou zrůdu místo někoho kdo si nechá jen uhryznout část ucha. Případ Složky 64 je určitě povedeným detektivním případem, jen mě osobně moc ničím nepřekvapil. Dějové zvraty jsou snadno odhadnutelné, stejně jako motivace všech zúčastněných. Přes malinko slabší dojem se budu příště opět těšit na brzkou shledanou. 70% (31.05.2019)

Pokud byste mě potkali a dotázali se na to, která severská krimi je má nejoblíbenější, bez váhání bych označil Oddělení Q od Jussi Adler-Olsena. Oproti obligátnímu Miléniu (kde mě dostal prakticky jen první díl), nebo Nesbøvi (jehož Netopýr je tak mizerný, že dál jsem se zatím nedostal - ani v rámci 1/4 Netopýra) je tato dánská série něčím, co jsem si veskrze zamiloval. Nevšední trio věcně mrzutého Carla, obtloustlého a dobrosrdečného Asada (který skrývá nejedno tajemství) a Rose, jež je z těch tří překvapivě nejpodivnější je totiž ideálním vyšetřovacím triem, které vás nenechá ani chvíli vydechnout (samozřejmě od čtení). Jak vidíte, snažím se vám vykreslit postavy, které s místními charaktery nemají takřka nic společného. Není tedy nadmíru překvapující, že i když jsou filmy diametrálně odlišné od svých předloh, tak je já - jakožto ortodoxní fanoušek považuji za to nejlepší, co ze severské krimi můžeme na plátně vidět? Abych to tedy osvětlil... Tvůrci si z knih vzali přesně to, co je ve formě filmu činí zajímavými a dobře fungujícími snímky. Už proto nevadí, že postup řešení případu a celého pozadí příběhu je tak odlišný. Složka 64 má díky tomu neuvěřitelný dopad na divákův pohled na věc. Scenáristé dokáží zručně manipulovat s tématem a doplňují ho o prvky, které ho činí společensky aktuálním. K tomu všemu jsou Kaas i Fares skvělí herci a představitelka mladé Nete je okouzlující. Uznávám, že jakožto čtenář nejsem schopný relevantně posoudit, jak moc je hlavní rozuzlení patrné z náznaků, které film v průběhu poskytuje. Já sám mám pocit, že je vše poměrně jasné, ale taky přesně vím, co (a kde) hledat. Musím však říct, že Olsen ve svých knihách pachatele zase tak často neskrývá (Zabijáci, Marco i relativně Vzkaz v lahvi nám poskytují pohled na věc i ze strany pachatele). Má spokojenost je tedy na nejvyšší úrovni. Na závěr jen podotknu, že jsem zvědav, jak nakonec filmová série skončí. Ta knižní má totiž na pozadí všech případů i jeden "velký", který vše prakticky zastřešuje. A vzhledem k tomu, že tady není Hardy... No uvidíme. Doufám, že se všichni popasují s Marcem tak dobře, jak jen budou moct. Následující díl mi totiž přijde nejslabší. Nicméně ani Složku bych do tří nejlepších Jussiho počinů nezařadil, a jak krásně to s ní dopadlo. (21.01.2019)