Pouto nejsilnější

Ačkoliv je nutné brát v potaz dobu vzniku filmu, nepůsobí na mne tato jemná nešťastná love story nikterak zastarale. Celia Johnson sice není žádná Audrey Hepburn, nicméně pohled do jejích posmutnělých očí mluví za vše. Možná se nejedná o milník v rámci žánru, přesto však okouzlí svou střízlivostí, sympatickými dialogy a sehranou hereckou plejádou. Za pozornost stojí i absence naivity, kterou D. Lean ve svých pozdějších filmech rozhodně nešetřil. (23.02.2023)

Puto najsilnejšie som videl v kine v rámci filmotéky a hneď v úvode nás zmiatla informácia v titulkoch slovenského filmového ústavu, že film režíroval Noel Coward a Lean ho iba produkoval, pritom to bolo naopak. Je zaujímavé chodiť na takéto predstavenia, všímate si, aký typ divákov ich navštevuje a oni si zase všímajú vás a sú radi, že na filmy ich mladosti chodia aj mladší diváci. Film je zaujímavé sledovať ako optikou dnešného diváka, tak optikou toho dobového, pretože téma zakázanej lásky zadaných zrelých štyridsiatnikov so záväzkami sa inak posudzovala vtedy a inak dnes. Možno bude dnešnému divákovi pripadať až smiešne, aký podnet prispel k zásadnému rozhodnutiu, či vo vzťahu pokračovať, alebo nie, vo svojej dobe by ale reálne postavy jednali zrejme podobne. Leanova filmová reč je samozrejme ukážková, keď sa cíti Johnsonová na míle ďaleko, sedí síce v obývačke na gauči, ale my ju vidíme najskôr v prelínačke na nádraží a tak podobne v niekoľkých variáciách. Lean sa nebál obsadiť do hlavnej ženskej úlohy herečku, ktorá určite už ani vekom nepatrila medzi klasické filmové krásky a tak možno trochu presladenému ženskému filmu dodáva väčšiu dávku uveriteľnosti. Počas sledovania filmu som si uvedomil, že film Zaľúbiť sa s De Nirom a Streep je jeho remakeom. Už na ňom vidieť ten rozdiel v spoločenských zmenách. (14.03.2013)

David Lean, mi znám jako režisér nejvíce monumentálních filmů v čele s Lawrencem překvapil staromodní, komorní, romantickou podívanou o (ne)naplněné lásce dvou starších lidí. Herecké výkony jsou senzitivní, ale i tak mi bylo opravdu jedno jak to celé skončí, zdali se Alec vrátí a zazvoní u dveří nebo opravdu odjede do Afriky. ___ Pokud čekáte romantický film, není to úplně pravda, romance se moc nedočkáte a když jo, je fádní, stará, nezajímavá. Znám spoustu filmů ze stejné doby, kdy je "láska" sama o sobě silná a atmosféra nahuštěná. Tohle prostě není Leanova parketa. Slušné tři. (20.09.2008)

Dostalo se mi křídel. Fakt! Ne vždy je romantický film obdařen perfektním scénářem, režisérem, potažmo jeho smyslným smyslem pro asociace, jeho detaily. Všechno bylo totálně upřímný. Bylo to jako zakořenit k něčemu strašně vzdálenýmu, ale zároveň strašně povědomému. Brief Encounter je obrovskou zářivou hvězdou mezi vším a mezi ničím. Zatím nikdo se jí totiž ani o píď nepřiblížil. Krása! (02.07.2010)

Milostný trojúhelník resp. čtyřúhelník je zde zúžen čistě na dialog jednoho zamilovaného páru. V dnešní době nevídaná věc, která by stěží mohla najít realizaci i při epičtějším scénáři. Nicméně ve své podobě v úhlu retrospektivy věc stále funkční a platná. Film pracuje s opatrným (zdvořilostním) sbližováním hrdinů a jejich morální bezúhonností. Střet rozumu a citu, zásad a pokušení s možností volby, je zde hmatatelný víc než kdekoli jinde. V této situaci je každá volba špatná. Každá má negativní důsledky. Právě tohle drama osobní volby s vědomím bezradnosti (hraničící až se sebevraždou) je hnacím motorem filmu. Z pohledu současné společnosti nepochopitelná pointa. Doba se změnila. Společenský úzus se změnil. Docela by mě zajímal výsledek, když by se někdo v dnešní době zkoušel dvořit oním způsobem. Pravděpodobně by se setkal s výsměchem a cejchem podivína. Ona i stará tradiční společnost měla svá pozitiva. Většina lidí to podvědomě cítí, ale stydí se to přiznat. _____ U filmů mám rád doprovod klasické hudby, když ji umí někdo použít. Jen více Rachmaninova. 71% (28.07.2011)