Doktor Živago

Úchvatný film. Podmanil si ma svojou atmosférou, ruské prostredie bolo veľmi dôveryhodne zobrazené napriek tomu, že sa to v Rusku netočilo. Charizmatickí herci a herečky, citlivo spracovaný film podľa knihy, ktorého jediné slabiny pre dnešného diváka budú asi dĺžka a jemné nekritické poňatie boľševikov. Doktor Živago je trochu iný romantický film, než na ktoré sú ľudia navyknutí z Hollywoodu a moderných emočných príbehov, toto je proste stará škola, ale musím povedať, že celkom sympatická. Tri hodiny filmu a ja neviem poriadne čo napísať, možno by som ocenil hudbu, kostýmy, skritizoval trocha tie ruské vlajky, lebo vtedy cárska bola iná, aj keď neviem ako často sa používali aj tieto variácie, ale celkovo by som v najťažších časoch studenej vojny od Američanov, či skôr Britov nečakal takto zaujímavo spracovaný film s ruskými reáliami. Ak zatúžite po niečom staršom a neobyčajnom a budete mať čas, tak tento film je lahôdka, ktorá za to stojí. (22.05.2013)

Nemám z toho, že moje komentáre idú "proti všem" najlepší pocit, ale nemôžem inak. Doktora Živaga som videl prvýkrát až teraz, po 45 rokoch od nakrútenia. Knihu som nečítal, pamätám si iba, že bola pre nás v šesťdesiatych rokoch synonymom niečoho zakázaného a nedostupného. Tiež si pamätám ťažko skrývané sklamanie mojich priateľov keď sa ku knihe dostali, pretože očakávali od nej esenciu 13. komnaty a dostali rozsiahly epos na ktorý by sa hodil bonmot Woody Allena o rýchločítaní (To znám. Přečetl jsem to za dvě hodiny. Je to o Rusku.) No a môj problém je, že iba predloha je od Rusa a o Rusku. Film je anglosaským videním revolučného Ruska, v ktorom sú revolučné iba hviezdy na čiapkach a ruské iba nápisy. Už mi v tom anglo-arabskom hereckom zoskupení chýbal iba Sidney Poitier. Toto poňatie mi nereparovateľne pokazilo dojem a tak som rád aspoň tomu, že v mori obdivných komentárov existuje aspoň jeden, s ktorým sa môžem stotožniť - komentár Mi-Nü-Chai. (23.02.2010)

Když ještě WETA nevyvinula MASSIVE a počítače nezvládaly vygenerovat ani pár moskevských panoramat, stavěly se poctivé konstrukce, šily tuny kostýmů a studiovou halou proudily stovky komparzistů. Vše jako kulisa pro hollywoodské melodrama, ani ne tolik antických rozměrů, jako spíš těch osobních a dost tuctového vyznění. V čele Živago, ceněn jako svobodomyslný básník a zručný doktor, zároveň podvádějící svou ženu, rodinu a šidící armádu o své kvality dezercí. Za zásadní omyl považuji šlechtění a vyzdvihování těchto individualistických hodnot nad těmi klasickými, přestože básně nezaslechneme a operace nevidíme. Doktor Živago je hlavně na emoční struny brnkající západní zbraň, vhodně zmedializovaná po autorově smrti a o ruských poměrech toho neřekne o moc víc, než sovětské propagandistické filmy. ___ Taktéž mě překvapilo, že i přes dramatické období, v kterém se Živago odehrává, je všechno líčeno absolutně mdle, nevzrušivě, resp. bez nahuštění silnějších stimulů, na které si diváci v 60. letech snadno přivykli (Hitchcock, bondovky atd.). Obrovský finanční úspěch nechápu. I o 26 let starší Jih proti Severu je akčnější a senzacechtivější. (24.06.2012)

Monumentální epos s deprimující atmosférou, který i přes značnou délku diváka vtáhne do příběhu a vyplivne jej až po závěrečných titulcích. Strastiplná životní pouť lékaře v porevolučním Rusku je korunována skvělým herectvím Omara Sharifa, krásnou hudbou i výpravou; režisér se převodu slavné Pasternakovy literární předlohy na filmové plátno zhostil na výbornou. Dojemné romantické drama, kterému čas nijak zvlášť neubral na lesku.. Proč tedy nehodnotím plným počtem? Mám takovou charakterovou vadu: já na tu romantiku jaksi moc nejsem... 80% (20.05.2009)

Opět nepovedená snaha převést značně rozměrnou a obsáhlou knihu do filmu, i když trvá téměř 200 minut, spousta důležitých věcí je jaksi mimo záběr, zůstala jen hlavní linie týkající se cca čtyř-pěti postav, celkové ovzduší Ruska se vytratilo asi někde v Manchesteru při natáčení davových scén s dělníky z místních oceláren, herci jsou směs všeho možného, ale Rusa mezi nimi nenajdeš ani mikroskopem...hlavně Živago v podání Omara Sharifa je chutný, celý film má střídá tři výrazy (stupidně rozzářená tvář tupce, přesmutný výraz ubíjeného tuleního mláděte a snaživě zachmuřený zásadový muž, přičemž ten první má usídlen v obličeji po většinu času), vypadá jako arabský floutek v lázních a podezírám jej z toho, že umí dost věcí, ale hrát asi moc ne..i když, zde bude asi na vině scénář, který hercům příliš šancí k předvedení svého umu nedával. K dovršení všeho se zde mluví anglicky, i když všechny nápisy jsou azbukou, což k vytvoření atmosféry opravdu velmi pomáhá. Navíc dílo obsahuje několik nechtěně komických a vyloženě hloupých scén. (28.11.2006)