Nadějné vyhlídky

Přes všechny zjevné klady této adaptace (např. jedna z úvodních scén kdy utíkajícímu mladému Pipovi díky důmyslnému zvuku "radí" zvířata a vrzající vrata) jsou zde pr mě minimálně dva problémy - jedním je představitel jednadvacetiletého Pipa, který mírně řečeno věkově neodpovídá postavě, kterou ztvárňuje. Druhým a větším je oproti knize výrazně změněný konec filmu, který vlastně popírá vyznění knihy, kdy hrdinovy zbydou právě a jen "velké naděje" a zůstane sám. (Při hledání na internetu jsem však zjistil, že i Dickens si sám původním koncem neby jistý a přepsal i verzi optimističtější) (21.04.2012)

Viděno na velkém plátně v digitálně zrestaurované verzi. David Lean se po Poutu nejsilnějším rozloučil s Noelem Cowardem a pustil se do dvou adaptací děl Charlese Dickense. Jedinou výtku bych měl pro Johna Millse, který věkově neodpovídal Pipovi, bohatě to ale vynahrazuje jeho herecký výkon a další herci, především Alec Guinness, pro něhož toto první setkání s režisérským velikánem bylo bezmála osudové. A to jsem nezmínil dokonalou atmosféru blat... (09.08.2012)

Je neděle odpoledne, v obývaku se sešla celá rodina a sháníte konzervativní, ale dostatečně kvalitní snímek k čaji o páté? Rozhodně sáhněte po Nadějných vyhlídkách. Typicky anglicky suchý humor se spojil s poetikou ne nepodobnou filmům Burtonovým se svými mlhavými močály, po nichž se prochází hledaní trestanci, a gotickými zámky, v nichž přebývají pavučinou olezlé zapšklé čarodějnice. Tyto propriety (snímané ještě navíc nádhernou kamerou) učinily takový malý zázrak - adaptace knihy Charlese Dickense, na kterou se dá koukat a je zábavná! Jediným problémem je dospělý Pip, jenž má být dvacetiletým mladíkem, lamačem srdcí a lvem salónů, kdežto tady ho hraje postarší nepříliš sympatický John Mills. (02.08.2012)

Predtým, ako som si pustil Nádejné vyhliadky, som si o filme nič nečítal. Takže som nevedel, že sa jedná o adaptáciu Dickensovej klasiky a ani nič o deji. Dobre som urobil, pretože som ako divák na začiatku vôbec nevedel, akú bude mať film atmosféru. No a tá sa Leanovi mimoriadne vydarila. Čiernobiela kamera v rukách starých majstrov dokáže vtiahnuť diváka do deja tak, ako by to dnes nedokázal ani Joe Wright s pomocou najvýkonnejšieho počítača. Nechcem si predstaviť, ako by vyzeral digitálny, hnedým filtrom prehnaný Londýn v nejakej dnešnej, 100 miliónovej adaptácii. Mierny problém som mal aj ja s Johnom Millsom, ale nie kvôli veku, pripadal mi na rolu príliš necharizmatický. Rovnako mladá Jean Simmons bola krajšia, ako Valerie Hobson v jej staršom vydaní. Chápem dôvody, prečo britskí kritici považujú toto dielo za najlepšiu adaptáciu románu v histórii kinematografie. (11.12.2012)

Určite lepšie a záživnejšie spracovanie ako to z roku 2012, ktoré som mal možnosť vidieť. Davin Lean na režisérskej stoličke nesklamal, ale film stojí predovšetkým na skvelých hereckých výkonoch. Darmo, stará britská herecká škola sa hneď pozná - Mills, Guinness, Currie, Simmonsová a tiež množstvo predstaviteľov drobných rolí. Trochu som mal problém, keď peknučkú mladú Simmonsovú vymenili za staršiu herečku, ktorá už nebola to pravé orechové. Ani sa na Simmonsovú nepodobala, mala aj úplne inú postavu, ani čo do krásy nespĺňala potrebné parametre. Každopádne, klasickému námetu svedčí aj klasické spracovanie, čo sa mi osvedčilo už toľkokrát. (25.09.2021)