Svatojánský věneček

Princezna ovládající derivace a integrály, Dejvické divadlo s mezinárodními přízvuky a ani král Jára Cimrman nevytrhnou tenhle pohádkový průser. Strach si měl nejprve ujasnit, co to chce vlastně točit. Tenhle žánrový patvar rozhodně není pro děti a i dospělí by k němu měli přistupovat s obezřetností. Nachází se zde totiž ten nejtragičtější záporák za poslední léta. (28.12.2015)

Když jsem zažehnal zklamání ze Štědrovečerní pohádky od pana Janáka, těšil jsem se na pohádku páně Stracha, kterého považuji za jednoho z nejschopnějších režisérů současnosti. Jen jsem se divil, proč ji ČT stáhla z programu na Štědrý večer a pustila ji na Boží hod od 20 hodin. Bohužel, jak jsem haněl pohádku Janákovu, tak Strachova byla pro mě totální zklamání. Tvůrci asi věděli, jaký budou mít rozpočet, tak napsali scénář o chudém království, takže se točilo na zchátralém zámku, v prázdných komnatách a bez komparsu, což vypadalo nejvíce podivně. Všude bylo prázdno. Děj by mohl být i zajímavý, ale zabil ho nešťastný výběr hlavní postavy (Jiří Mádl se mi sem prostě nehodil) a předevěším nápadníků princezny. Panoptikum, jež se sjelo k námluvám, by jistě uvítali v každé psychiatrické klinice a to včetně celkem povedené kopie Jacka Sparrowa. Herci byli určitě schopní, ale prostě jaksi neměli co hrát. Navíc, splnit TAKOVÝ úkol vzdělané princezny, to chtělo opravdu asi jen chovance ústavu. Po hodině filmu jsem ji již jen přál jeho konec, bylo mi trapně za samotné herce i režiséra, který evidentně sáhl vedle. Závěr byl pěkně zkratkovitý, na to, jak se děj vlekl před tím, a vzdělaní a moudří lidé, na které se mnohokráte odkazovala princezna, se již jen útrpně smáli či si rvali vlasy nad tím, jaké hlouposti vypouštěla z úst. Stejně tak jako vorař, který byl celý film na svůj původ hrdý, na závěr ukázal, že na vorařinu nemá, úplně jako jeho soupeř, Sparrow. Co se dělo dál, to už byla jen křeč a poslední minuty ji nezachránily. Je možné, že pohádka byla pro opravdu malé děti (někdy to tak věru vypadalo a ty také nerozuměly dělení a derivacím, které mimochodem princezna nepočítala), ale pak nechápu, proč ji televize vysílala od osmi hodin večer. Jedna hvězdička je pouze za několik málo povedených vtipů a snahu Ivana Trojana trapný děj zachránit. (26.12.2015)

Tentokrát to Strachovi bohužel zase tolik nevyšlo. Svatojánský věneček pořád ani zdaleka není žádným nekoukatelným failem a žánr za poslední roky zažil desítky mnohem děsivějších zářezů. I přes menší rozpaky se tomu totiž pořád nedá upřít poctivé režijní řemeslo a sympatické obsazení, díky němuž to celé skvěle uteče a divák se vlastně hezky odreaguje. Ani tak se ovšem nezbaví dojmu, že s příběhem si někdo mohl dát trošku větší práci. Děj je totiž prostě a jednoduše mišmaš, jenž příliš nedrží pohromadě. Obzvláště díky němu se totiž nyní pohybujeme v průměrnějších žánrových vodách, což je po předešlých režisérových kouscích malinko škoda. (26.12.2015)

Klasická televizní pohádka s klasickou zápletkou (úkol a princezna + 4 princové versus 1 hloupý Honza). Sice občas trochu zaškobrtla ve scénáři i jinde a hlavní duo Mádl - Jansová moc také nejiskřilo, ale přesto jako celek pohádka nenudila, hnána ke spokojenosti a překvapivě častému smíchu především díky bravisimo italiano grande Ivano Trojanini a partou princů v čele s Diblíkem Liškou. Za mě dobrý. (26.12.2016)

Janákova štědrovečerní pohádka nasadila laťku hodně vysoko a k mému velkému zklamání Strach tento malý souboj prohrál. Film mohl mít klidně o polovinu (!!!) kratší stopáž, nic zásadního by v něm nechybělo. Proti Jirkovi Mádlovi nemám vůbec nic, ale se svým neustálým namítáním "Já jsem plavec" mi neskutečně lezl na nervy. Ani vtipná, ani romantická zoufalost. Plusové bodíky zaslouží roztomilá princezna a samozřejmě Trojan, ten jediný dokázal z ničeho udělat něco... (26.12.2015)