Jednej správně

Jednej správně popisuje jednu černošskou čtvrť, kde si Ital otevřel pizzerii. Všichni černoši s tím byli srozuměni a celá generace na jeho pizze vyrostla. Vše bylo v pohodě, než si jeden černej všiml, že na zdi jsou obrázky slavnejch Italoameričanů a ani jeden negr ... Film začíná dost pohodově, avšak tato poklidná atmosféra pomaličku graduje až k netušenému konci. Spike Lee natočil protirasistický film, avšak nesouhlasím s některými co tvrdí, že straní "svejm". Naopak do svých řad útočí, minimálně se snaží pískat rovinu. (06.06.2010)

Spleť mikropříběhů z Brooklynu v době před jeho gentrifikací může být pro neinformovaného diváka iritující a pár podvratných scének připravujících půdu pro finále zřejmě ani nepostřehne. Snímek samozřejmě stojí za shlédnutí díky svému společensky výbušnému finále, kdy se režisérovi podařilo vystihnout složitost (zřejmě ne jen tehdejší) situace v USA a podstatu rasismu a ještě roztřesené publikum dodělá nádhernou dvojsmyslnou pointou protichůdných citátů dvou pánů z fotografie. Příjemné překvapení po poněkud pomalém ne tak záživném rozjezdu. (08.05.2017)

nemaám síce rád rasizmus, ale náramne ma na ...ser...štve keď Rómka v MHD si pýta jeden lístok a šoférovi máva pred nosom 50 eurovou bankovkou lebo vraj drobné centy nemá, a on ju ani len vyhodiť nemôže. A tak je to so všetkými lenivcami, drzáńmi, nespratníkmi bez rozdielu farby. Aj tigre zožerú bieleho tigra, lebo by sa taký "svietiaci" v džungli neuživil, a oni nemajú pre neho zvieraciu záchrannú sociálnu sieť. (19.05.2013)

Vynikajúci aj keď možno trochu pridlhý film. mám však problém s vyznením. Pochopil som správne, že černošský režisér obhajuje rasizmus voči svojim ľuďom? U mňa sa to podarilo. Najradšej by som celú tú štvrť vypálil, pretože mi prišlo že minimálne 3/4 toho gheta si zaslúži minimálne baseballkou po hlave a 20 rokov v chládku. Každopádne už od neho žiadny autorský film nechcem vidieť pretože ak sa mi dostane pod kožu budem v ďalším voľbách voliť minimálne NSDAP. 9/10 (23.07.2015)

Mohla to být sakra dobrá sonda do života tepající černošské čtvrti během jednoho obsáhlého horkého dne. Ukázka charakterů různých účastníků a různých kultur ve své vzájemnosti mě docela bavila. Vtipné hlášky spolu s "black music", pracující menšiny, klábosící většina a nikdo z nich na fungujícím stereotypu nechtěl nic měnit. Všichni se navzájem znali, tolerovali a respektovali. Zbraněmi té doby byly silácké řeči, tlačítka volume u rádií a nevinné hrátky s hydranty. Groteska u Sala v závěru po zavíračce patřila k nejvtipnějším, kdyby nepřišel nečekaný šokový obrat o 100%. Bylo to jak blesk z čistého nebe a chyběl jen krůček, aby taškařice ve jménu apartheidu vyvrcholila trapným lynčováním. :-( (U nás se dnes v podobně sálavém horku "bojovalo" ve skocích a piruetách do bazénu. To se mi líbilo.) (07.08.2011)