Děsivé dědictví

Novákovi zakopali bábu, která byla nějaká divná už předtím, než vystrčila kopyta. A jak už to bývá, divné báby se rády vracejí. Ale bába nebába, ono jinak solidně jebalo celé famílii, obzvláště naprosto dokonale odpudivé, předčasně potracené holčičce, co se narodila s prdelí místo xichtu, vypadala, jako by si ji uplácal Ledrfejs s libovolným hospodářským zvířectvem během texaského masakru, a která působila daleko méně děsivě, když si jako správný down rozšmelcovala držku o sloup veóčka. Ta je taky jediným opravdu strašidelným elementem této urputné snahy mě během třiceti minut dokonale uspat. No, zase jsem holt nedbal! Už přívěs vypadal na pěkně obskurní rohypnoliádu a místní olupení rozumbradičtí panicové (čti hororoví experti) ihned po hnusném ruském kinoripu opět mohutně leštili rákosy, nadšeně si cákali do pyžamek s Assvenžery a zasvěceně blábolili o hororu roku pro náročného diváka, což mě mělo ihned odradit. Avšak ignorujíc výstrahy jsem si to nedopatřením pustil místo plynu a možná bych udělal lépe, kdybych ohulil ten sporák, protože výsledek to mělo stejný a já byl do půl hodiny v kómatu. Máma mezi maniodepresivními záchvaty furt poooomalinku patlala domečky pro panenky, táta se ještě pomaleji choval jako nesvéprávný ignorantský kokot, až si oba ani nevšimli, jak mají zpomalené, retardované děti. Prostě nefalšovaný plíživý děs, do kterého jednou za čas bliknul stroboskop, nebo se tam halucinogenně mihla mrtvá bába, jenž vyvrcholil profláklým bezradným samoúčelným okultistickým pičoidem. Až okatě násilná snaha tvůrců o tu jakože tísnivou atmosféru vydržela akorát tak do prvního zívnutí, a během následujícího plazení hustým bahnem už pak bylo z mého pokojíčku slyšet jen hlasité chrápání. Nemyslete si ale, protrpěl jsem to poctivě až do konce a v momentech znuděných procitnutí jsem to poctivě vracel, aby mi náhodou neutek nějaký ten šnek. Neutek. Nicméně i tak za tím úplně nespláchnu, neboť Tonička ze sebe v té prudě vymáčkla snad nejlepší výkon kariéry, a také je nutno docenit tu kástingovou řeholi. Najít tak mimořádně děsivě hnusnou holčičku, to museli chudáci obsazovači nejmíň rok urputně prolízat pouťová obludária a potratové kliniky. (04.09.2018)

Najlepší horor desaťročia. Žiadna post-moderná žánrová hra či exploatačná prehliadka nechutností. Hereditary je nekompromisný progresívny horor, pri ktorom súdobé horory ako Sinister alebo Conjuring pôsobia ako rozprávky pre deti. Videl som pár stovák hororov, ale ešte nikdy som sa tak intenzívne nebál. Akoby klimax Don't Look Now natiahnutý na celovečernú stopáž. S minimom gore efektov a ľakačiek a s dôrazom na pochmúrnu znepokojivú atmosféru Ari Aster vytvára číry dvojhodinový teror. Dunivá nepríjemná hudba, dlhé statické zábery, pozorne komponované scény, neskutoční herci (či už fenomenálna Toni Collete alebo casting roka v podobe mrazivej Milly Shapiro) a úzkosť vygradovaná na maximum. Bez deus ex machina záveru, či šokujúcej pointy - ešte aj pár desiatok minút pred koncom nie je zrejmé, čo sa to vlastne deje a napriek tomu všetko na konci zaklapne. Toto je budúca klasika na úrovni Exorcistu či The Shining. (31.07.2018)

Prva hodina je fantasticka. Komorna, civilna, napinava a hlavne emocne zdrvujuca. Toni Collete tu dostala zivotnu rolu a vobec by som sa necudoval potencialnemu oscarovi. Problem je vsak trochu v tom, ze je to prilis vyhrotene a rezijne to nie obcas uplne dokonale. Takze sa miestami neubranite nechcenemu pochechtavaniu. Najma v poslednom akte, ktory uz je bezna (aj ked kvalitna) zanrova zalezitost. Ta prilisna doslovnost to bohuzial dost zhadzuje. V kazdom pripade ide o velmi vydareny pocin, ktory ma celkom slusnu sancu sa stat buducou klasikou. Dlho sa vsak zdalo, ze pojde o skutocne jednu zo spiciek zanru, ktora obstoji vedla takych veci ako Rosemarys baby alebo Siesty zmysel. V tejto podobe je to lepsie Wanovka 8/10 (20.06.2018)

Atmosférou povedený horor, není úplně podle šablony, což cením. Přesto místy působí jako komedie. Minimálně na půlku sálu, hlavně v závěru a to dost kazí na dokonalosti. Jedno však musím vyzdvihnout nejvíce a to je herecký výkon Toni Collete! Nebýt jí a jejího hereckého umu, tak jdu s hodnocením níže. 7/10 = 79% (22.07.2018)

První hodinka nám nabídne hodně zvláštní propletenec rodinných vztahů, kdy jsem přemýšlel zda-li tento film vůbec má smysl považovat za horor. Druhá polovina ovšem hororovou zápletku skutečně přidává a musím říct že poslední minuty si člověk milující hororovou atmosféru alá Rosemary má děťátko vyloženě pošmákne. Poslední minuty jsem se přistihl že se opravdu bojím. Hereditary se může směle postavit vedle netradičních hororů jako Uteč nebo Ghost Stories, přestože překvapuje zase něčím trošku jiným, jedná se vyloženě o dílko, ke kterému se budu velmi rád opakovaně vracet a bude mě nutit jej zkoumat stále více do hloubky. 70% (07.09.2018)