Patrick Melrose

„Of course it was wrong to want change people, but what else could you possibly want do do with them?" Pět epizod ze života narcistního schizoidního alkoholika se sebevražednými sklony. První díl, nejvíce ukotvený v Melrosově roztěkané mysli, připomíná nepolevujícím tempem, množstvím jump cutů, neutichajícím vnitřním dialogem, střídáním pomalých nájezdů kamery a symetrických kompozic s těkavým ručním snímáním hodinový panický záchvat - „koncentrace jako plamenomet“, křeče, třas, myšlenky na sebevraždu. Melrose nechce vystřízlivět a zklidnit se, protože ví, že by se propadl do svého pošramoceného nitra a semlely by jej traumatizující vzpomínky na dětství, které bolí víc než spálená kůže nebo vpichy injekční stříkačky a které přibližuje navenek prosluněný, v jádru skoro hororový druhý díl (s otcem coby obávaným monstrem), přepisující vyznění toho prvního (poprvé jsme se mu škodolibě smáli, podruhé jej litujeme). ___ Patrick je příliš upřímný sám k sobě, aby část svého já dokázal zcela popřít a předstírat, že se mu nic nestalo (tak jako zbytek vyšší společnosti, do které alespoň dle svého původu patří). Drogy a alkohol mu pomáhají odvést pozornost od hlasů a myšlenek v jeho hlavě. ___ Melrosovo odhodlání převzít nad vlastním životem kontrolu, započaté na konci úvodního dílu prvním projevem roky potlačovaných emocí, pokračuje ve třetí epizodě, která je zprvu stejně apatická, pomalá a bez nálady jako člověk zbavujících se svých závislostí. Když je Patrick sám, je nápor vzpomínek nejsilnější. Vyrazit do společnosti pro něj na druhou stranu znamená vidět se s lidmi, kteří jsou stejně nesnesitelní jako jeho otec. Večírek, kam byl pozván, především ukazuje, jak se v aristokratických rodinách opakují tytéž narušené vzorce výchovy, tytéž ponižující rituály nadřazující etiketu lidskosti, tedy něco, čeho se Melrose sám bude snažit mermomocí vyvarovat. Díl vrcholí jednou z nejlépe napsaných, zahraných a rytmizovaných dialogových scén, jaká se kdy na televizních obrazovkách objevila. Melrose se svému příteli svěřuje s nejtemnějším tajemstvím a vyjadřuje touhu stát se nyní, když již víceméně vystřízlivěl, součástí skutečného světa a být něčím přínosný. Obává se ovšem, že pokud odstraní hořkost, zášť, sarkasmus, snobismus a sebenenávist, možná už nic nezbude. Přítel mu navrhuje, aby svůj život zkusil naplnit něčím hodnotnějším, třeba láskou a rodičovstvím. ___ Čtvrtá epizoda, opět se držící převážně Melrosova hlediska, ovšem ukazuje, že ani v případě, že se obklopíte hodnotnými lidmi, nemusíte začít věřit, že sami máte nějakou hodnotu. Melrose se tolik snaží uchránit své potomky před rodinným prokletím, až znovu padá do deprese a závislosti. Jeho syn sice není zneužíván, ale přesto se ocitá v podobně nejisté a stresující pozici jako ve stejném věku Patrick. Poslední epizoda ukazuje další cyklus vysilujícího boje se sebou samým a zároveň jeden životní cyklus uzavírá, když Melrose nechává po otci pohřbít také matku. Jeho sílící a zase ochabující víru, že už se dokáže udržet na vlastních nohou, vyjadřuje střídání dvou příběhových rovin, dvou pohybů (propad do nitra a pohyb vpřed). Pokud bude chtít uspět, bude se muset zbavit závislosti nejen na drogách a alkoholu, ale také na otci, matce a všem ostatním, co jej determinovalo, stát se nezávislým na představě o tom, jaký život by měl vést a kým by měl být. Díky přesnosti, nadhledu a vnímavosti, s jakou série jeho boj plný vzestupů, pádů a opakování vykresluje, má zhlédnutí všech pěti dílů podobné účinky jako psychoterapie. Velmi zábavné, velmi temné, velmi silné, prozatímní vrchol letošní hrané televizní tvorby (a pravděpodobně i Cumberbatchovy kariéry). (26.06.2018) (méně) (více)