Všechno nebo nic

Další nášup nechutný autenticity, která je přesvědčivější než život sám. Leigh nemilosrdně pitvá své tuctové postavy v tuctových zápletkách a vyžívá se v analýze jejich pocitů, v celé jejich škále, kde najdeme ty základní životní (negativní především)pocity, který každý moc dobře zná, Leigh jen všechny tyto pocity zesiluje na hranici snesitelnosti, takže sledovat jeho filmy je pro diváka pěkná masáž, a Leigh diváka nešetří a pěkně ho v těch nepříjemných situacích vykoupe, Leigh si navíc ve svých filmech vybírá postavy, které jsou naprosto průměrné, obyčejné až primitivní, zde tuto roli hraje tupý přítel těhotné ženské postavy, když člověk sleduje jejich hádky, je mu trapně, že musí sledovat zrovna takové postavy. V Leighově filmovém mikrokosmu ale není místo pro nějaké intelektuály, v tom je dokonalým protikladem Woodyho Allena. Leigh nic nelakuje narůžovo, jako to občas dělává Allen, když už lakuje, tak spíš na černo. (16.07.2011)

Krásný film o surové realitě v životě těch nejprostších. Náhled do života několika rodin, vztahů těchto lidí, kteří všichni podprahově touží po tom, co ti druzí mají a přesto nejsou šťastní, ba dokonce je to často příčinou jejich neštěstí. Jejich společný osud, žít takřka v bídě na okraji společnosti, je všechny pojí a zároveň rozděluje. Nejkrutější jsou rozpolcené vztahy v rodině Phila a Penny, ale když společně čelí tváří v tvář vážné situaci, poodhaluje se dosud pod tíhou trápení, starostí a bezmoci skrytá dávná něžnost. Film plný bezmoci, který vypráví především o naději. I v nejbídnější situaci lze totiž najít i štěstí. Vždy existuje úhel pohledu, z kterého se byť i ta nejošklivější věc zdá jako nebetyčně krásná. (11.03.2006)

Životní pasivita - citová prázdnota - duševní bída - bytostná marnost ... Takový můžete mít od počátku pocit z této syrové sondy do života jedné rodiny, která přežívá ze dne na den v boji o holou existenci, takový můžete mít pocit z pohledu do světa lidí ubitých životem v sociálním usazení těch, kteří zkrátka nepatří ke šťastným úspěšným... I prostředí a jejich sousedé a přátelé působí depresivně a krutě bezcitně, v zakletém kruhu života bez šance na změnu a smysluplnou budoucnost... Přesto však daří se jim kdesi v skrytu uchovat si potlačovanou lásku a potřebu rodinné sounáležitosti, která projeví se spásně ve chvíli krizového stavu a nakonec snad je tu i naděje... Výborný, velmi komorně snímaný a civilně hraný film, který svou výpovědí o lidech, kterých jsou vlastně spousty kolem nás, zanechá v divákovi vskutku hluboký i nadějný zážitek... Čtyři a půl hvězdičky, i přes tu naději však raději tentokráte zaokrouhlené dolů. - - - P.S. Marně zde přemýšlím nad tím, proč v žánrovém zařazení filmu je uvedeno komedie! Toť vskutku směšné... :-( (10.03.2006)

Je mi ľúto, ale nechápem, na čo a pre koho sa nakrúcajú takéto filmy. Plné škaredých, tlstých, lenivých, agresívnych ľudí neschopných okrem vyvaľovania sa, žrania, chlastu a sexu nič iné podniknúť. A ešte nejaký vtipálek pridá do žánru komédiu, ako jedinú vtipnosť v spojitosti s týmto filmom. Ostal vo mne iba pocit hnusu a zbytočne stráveného času, aj keď som nedopozeral. (18.09.2022)

Leighova metoda spočívá v tom, že vyjede s loďkou na rybník a spustí dolů kameru. Vidíme obrazy a jsme přesvědčeni: zrovna tak to v rybníku vypadá. V tomto případě u dna rybníku. Leigh nevypráví příběhy, on sonduje. Budiž, tentokrát se v závěru jakási dynamika dostaví. Dramatická událost lidi probere z jejich otupělosti, plamínek lidství zabliká. A je konec filmu. Všichni víme, že za pár dní se vše vrátí do starých beznadějných kolejí. --- Mně se zdá, že Leigh je do té míry objektivní, až je neosobní. V důsledku toho já coby divák rovněž jen neosobně pozoruji. Což je u dramatu málo, ne? (28.04.2014)