Tajnosti a lži

Mohl by mi prosím někdo vysvětlit, jak se do informací o filmu dostalo slovo "komedie"? A kde byly k vidění nějaké vykreslené postavy? Pro mě afektovaná a hysterická ženština v hlavní roli nutně neznamená propracovanou psychologii... Ovšem uznávám, že možná jsem to prostě jen nepochopila. (S tím už ale dovedu žít. :-)) Takže poslední hvězda patří výhradně podmanivému hudebnímu doprovodu a scéně, v níž se - SPOILER! - Maurice vykašle na ohledy a konečně vypění. (05.10.2011)

Brenda Blethyn - asi nejznámější jako Bílá voda - předvádí se svou postavou to, co se jen tak nevidí. Hraje odzbrojujícím způsobem obyčejnou jednoduchou ženskou, která dá svoje dítě, aniž se na něj po porodu podívá, k adopci a ono - urostlá vzdělaná černoška - se po letech ozve. Jejich "našlapování" kolem sebe, poznávání a přibližování je komplikováno nejednou zkouškou. Okouzlující, nádherný film. A to jsem k němu přistupovala velmi ostentativně, jako nakonec ke všemu, co je vynášeno, nominováno a opěvováno do aleluja. V tomto případě oslavováno plným právem!!!! (05.07.2005)

A všetci si nakoniec vyplakali oči v medzigalaktickom odpustení a uisťovaní, ako sa milujú. Až som si myslel, že je film americký, ale nesedel mi tam volant napravo. Keby sa trochu ubralo na tom prehnanom dramatizovaní situácie a nejaká trištvrtehodina filmu, tak by som dal aj štyri. Ale za taký dlhý čas dôjsť popri rodinných scénach k jednému zisteniu, ktoré je už v obsahu filmu, to ma trochu ubíjalo. Osviežením zase boli scény fotenia s komentármi, bolo ich dosť, a prinášali nejaký optimizmus do tých šedých životov. Nepochopil som niektoré vedľajšie zápletky, fotenie zjazvenej modelky, akoby sa to dostalo do filmu omylom strihača. Celkovo mi po filme napadlo, prečo sa musia aj obyčajné radostné zistenia vyvŕbiť do takýchto tragicky poňatých drám, že aj Chuck Norris by zaplakal. (25.05.2016)

Už dlouho se mi nestalo to, co u tohoto filmu - pokud vůbec někdy. On je doslova s každou minutou lepší a lepší. Zpočátku vidíme černošský pohřeb, pak výjevy manželů, co se hádají... Tak na takovýhle britský sociálně-kritický realismus trvající dvě a půl hodiny opravdu nemám, říkal jsem si. Pak se ale provázky splétají, uzlíky utahují, až příběh dospěje do fantasticky natočené rodinné večeře, kde má každá replika, každý pohyb, gesto, svůj význam. Když kvůli ničemu jinému, tento film je dobré vidět kvůli úžasným hereckým výkonům. Režisérův styl (film se zkouší půl roku jako divadlo) je na výsledku hodně znát, protože tu nevidíme napsané postavy, ale skutečné lidi, kteří ani v nejvypjatějších a téměř groteskních momentech nespadají do karikatury. Neustále s nimi musíme soucítit. Moje oblíbená scéna? Cynthia vychází z kina se svou nově objevenou dcerou. Dříve neurotická troska, nyní s novým účesem a úsměvem na tváři. Proměněná dcerou, které se kdysi dobrovolně vzdala. Ale nebylo to tehdy - i vzhledem k současnosti - správné rozhodnutí? Silný film, který ve vás zanechá řadu otázek. (19.08.2018)

Za mlhou přízvuků silných tak, že by se daly krájet, leží snímek, jenž má k portrétu životní reality blíž než cokoliv, co zrovna nenatočila paní Třeštíková a spol. O tvorbě Mike Leigha jsem se doslechl až relativně nedávno a teprve včera jsem prokoukl jeho Tajnosti a lži - a jsem za to zpoždění skutečně rád. V patnácti bych se u filmu upřímně nudil, ve dvaceti bych opatrně uznal, že je skvěle napsaný, ale těžko bych s jeho obyčejnými postavami, jejich přízemními osudy a poselstvím o bolesti, vlídnosti a odpuštění, souzněl tak, jako ve svých pozdních osmadvaceti. Ultimátní konverzační film, pyšně kráčející v tradici nejlepšího evropského artu. 90% (22.01.2014)