Marcela a Jiří (E02)

Marcele nezávidim nic, ani jí nijak nehodlám soudit, nezpochybnitelný ale je, že jde o mimořádně negativní osobnost - prostě "všechno je pořád špatně". Nejhorší na tom ale je, že ono opravdu všechno špatně nakonec vlastně je, aspoň teda u ní... Samozřejmě věčnou otázkou je, kde je příčina a kde následek, ale kdo jsem já, abych soudil - nikdo; jen se modlim, aby mě Bůh podobnejch věcí ušetřil. I když, je to jako s tou sklenicí: Podle Marcely je možná poloprázdná (přístup typu "Já si zvykám, že jsem přišla o obě děti" nebo "Syn mi pučil dva tisíce, a pak si dovoluje mi po x měsících volat, kdy mu to vrátim" - na cigára a chlast má ale pořád, a to nijak nezmiňuju prohýřenou sbírku, která se očividně vytratila někde "cestou"), nakonec ale její syn Tomáš je fajn kluk s cílem něco dokázat a někam to dotáhnout, a ono mu to, světe, div se, vychází - protože se totiž snaží a neni tak sebedestruktivně pasivní. Takže ta sklenice taky může bejt poloplná - čimž nijak nehci snižovat nic z těch hrůz, kterejma si Marcela musela projít. Každopádně je to smutnej příběh, smutnej osud, nešťastná, plačtivě sebelístostivá povaha a začarovanej kruh - ten Tomáš ale (navzdory zázemí a východiskům) bude v pohodě. Věřim mu a fandim mu. (12.02.2018)

To je teda nářez, pustit si to takhle v kuse všechno najednou. Marcela má život fakt těžkej, ne že by si za leccos nemohla sama, ale v principu je jí člověku prostě líto. Partneři na draka, dcera sražená vlakem, syn tramvají ... ten se z toho naštěstí dobře vykřesal, zdá se, že aspoň on by se z toho mohl vymotat, tak mu držím palce. Třeba je ještě čeká něco společného. /// Jak se tohle dá hodnotit? Masakr. (10.01.2018)

Škoda, že Helenka nemá v tomhle konkurenci, pak by šlo vidět že to není dobře uchopené a nejsme schopni vidět až pod povrch. Není tam ani nijak velká snaha rozkrývat záhady proč rodinu potkává to co potkává.Jde cítit ten odstup lidí před kamerou a snaha býti lepšími. Nicméně drama lidských osudů je samozřejmě autentické, a obyčejný člověk musí zírat s otevřenou pusou, zároveň se utvrzujeme, že nejlepší scénaře stéjně píše život sám.Vysoké hodnocení je rozhodně za vytrvalost. (11.01.2018)

Začína sa zopakovaním posledných udalostí a už po pár mesiacoch to viditeľne nie je tá Marcela, ako bola, nech už predtým bola akákoľvek. Prekvapuje Tomáš, ktorý sa zo všetkých dostal asi do najlepšej pohody, v rámci možností svojho rodinného prostredia. Ale životný masaker pokračuje. Až človeku napadajú myšlienky, že každý kto okúsi život s Marcelou, zažije stret s koľajovým vozidlom. Síce z roku 2012, ale ten billboard s Babišom tam sadol dokonale: „Věnujte chvilku budoucnosti našich dětí.“ Palec hore bystrému oku kameramana. A všetky hviezdy hore režisérke za profesionálne odvedenú prácu a výdrž s týmto príbehom, ktorý je ťažké sledovať na obrazovke, nieto ešte v blízkom kontakte. –––– Jednoho dne mi dojde trpělivost a zešílím třeba z toho. Ze všech problémů. Já už chci prostě klid. Já jsem si taky za svůj život, i když jsem mladej, tak jsem si přežil dost. Chci se v klidu vyučit, pokuď mi to půjde. Chci v klidu pracovat, v klidu žít. –––– Hele, Tomášek odjíždí. Tomášek ti jede pryč. Ahoj. Zamávej ocáskem. Tomášek se stěhuje. (11.01.2018)

Jedno velké utrpení pokračuje. Marcela nemá štěstí, osud ji dává zabrat, ale sama pod kotel přikládá svou povahou, depresivní a hašteřivou a hlavně celoživotní pasivitou. Ve třetím dílu sledujeme už jen prosté přežívání, další stěhování, léčebna, další cigerety, další plačtivé monology, úrazy (nehody -auto, tramvaj - už zase dopravní prostředky?!), naprostou neschopnost empatie se synem (a naopak). Obávám se, že případný čtvrtý díl v tomto ohledu lepší nebude, jedině snad, že by sledoval Tomáše, který, ačkoliv není žádný nukleární astrofyzik, má chut a sílu se svým životem něco udělat ("Život je boj..ale hezkej"). Držím mu palce. (11.01.2018)