Tranzit

Německý režisér a scenárista Christian Petzold se filmem Tranzit trefil přesně do mého vkusu. Dramatický příběh s lehce romantizujícím nádechem a tragickými etudami, v jejichž středobodu se ocitá hlavní hrdina Georg ve velmi přesvědčivém podání charismatického Franze Rogowského, se mi dostal pod kůži hned od úvodních minut a udržel si mou plnou pozornost až do závěrečných titulků podkreslených mému sluchu lahodící skladbou Road to Nowhere od slavné novovlnné skupiny Talking Heads. Mám neodbytný pocit, že zasazení událostí spojených s druhou světovou válkou do současného světa dodalo veškerému dění téměř děsivý rozměr. (90%) (16.04.2022)

WWII LARP na valiu aneb jak fištrónsky okecat, že se nepovedlo sehnat prachy na dobovou adaptaci románu. Kdyby to bylo alespoň přiznanější v té myšlence univerzálnosti fatalistických klišé a kdyby se tvůrci alespoň rozhodli trochu formálně a scénicky pracovat s onou "nedobou", mohli bychom se domluvit, ale ten film strašlivě čichá vlastní prdy, nehledě na to, že je to zkrátka "sloppy craftsmanship". Naposledy jsem takhle ztýral kinosedačku u Jarmushových Limits of Control. ___Shlédnuto v rámci Catch-Up Tuesday ve Světozoru a teda jakkoli si čím dál více myslím, že uvádění filmů do kontextu nějakým mluveným úvodem vlastně není úplně špatný nápad, tak jestli to má být v této podobě, beru všechno zpět. Pět minut trvající nanebevzetí, citující propagační materiály filmu, u kterého má jeden pocit, že ten člověk popisuje svůj vlastní start-up mi připomnělo onehdá informační brožuru k LFŠ, kde popisy u asi šedesáti filmů začínaly "Je to jako kdyby Lynch a Haneke..." (15.05.2019)

LFŠ 2018, Film 17: Film o úniku před nacisty, zasazený v jakémsi zvláštním mezičasí. Policisti mají automatické zbraně, ale cestuje se především loděmi a vlaky. Hlavní hrdina se shodou okolností dostane do přístavního města Marseille, kde si musí vyřídit tranzitní povolení k cestě do Mexika. Do cesty se mu ale připlete žena, která však miluje jiného. Prostě taková Casablanca 2.0, až na to že tu není žádný humor. K tomu navíc režisér nasilně přidal dějovou linku s africkou manželkou hrdinova kamaráda a jejím malým synkem, snad aby zde měl i nějaké to etnikum. Naštěstí se zde nekoná žádné přirovnávání k uprchlické krizi počátku 21. Století, a pokud ano, tak jen v náznacích. (31.07.2018)

Mám moc rád Petzoldův rukopis a jeho cit pro vyprávění. Původně jsem ani nechtěl psát komentář, ale Tranzit se mi pořád honí v hlavě, tak mi to prostě nedá. Zajímavý příběh o ztrátě svobody, který snese skoro nejvyšší hodnocení a po jehož skončení zůstává pocit, který snad ani nejde dobře popsat.... (28.09.2019)

Těžkopádná nuda určitě nemusí vadit všem,mně ano.Styl vyprávění by určitě nebyl to nejhorší,ale tenhle mix o migrační sféře,lásce a konečného rozuzlení vyšuměl z mého mozku jakmile jsem ukončil film.Už těžce nacházím slova,který z letargie dosahuje právě snímek Tranzit.Ta změna identity byla skvělá,ale co dál. Franz Rogowski moc nebavil a to je celou dobu na plátně.Konec byl sice mírně wauuu,aby vzápětí to opět zabil.Takže postavičky okolo jsou jen zbytečnost sama.Nejvíc se zastavíme za matkou a jeho synkem,který si rád kope do míče.Z toho trochu vzejdou nějaký emoce o lásce,který vlastně si sám scénář vezme a opět ukáže pobíhající Paulu Beer.Tak čemu věřit?Náhodě?Konec si můžete domyslet jak chcete a je to vlastně jedno. 50% (22.01.2021)