Utøya, 22. července

První setkání s výstřely a chodícím magorem je naprosto odzbrojující. Postupně se však ve filmu nenápadně vytrácí tempo a divák tak dostane jen nicneřikající pohledy na skálu nebo křovíčko. Klobouk dolu před hlavní hrdinkou. Herečka dokázala naprosto fantasticky ztvárnit k smrti vyděšenou teenagerku zmateně pobíhající po ostrově. Na druhou stranu se v druhé části filmu děj nepříjemně vleče, a to hodně vleče. A informace na konci, že děj i postavy jsou fiktivní mě tak trochu nasrala. Zpočátku se to vypadá jako solidní hororová vyvražďovačka s vřeštícímí teenagery, a na konci je to konverzační drama na útesech. 65% (28.12.2018)

Horor. Film nejsem schopná ohodnotit, protože emoce, které ve mně celá tragédie vzbuzuje, jsou velmi silné. Nedokážu hodnotit film, který znázorňuje utrpení, kterým si ty děti musely projít. A to, že se jim nedostalo včasnější pomoci, je šílené. Ačkoli trest smrti kategoricky odmítám, výjimka potvrzuje pravidlo: breivik měl dostat provaz. (09.09.2018)

Nejsilnější zážitek z letošního filmového festivalu Cinematik. Autentický, depresivně a hlavně technicky a herecky překonává další filmové standardy. Technicky kamerou na jeden záběr, bez jediného střihu a hlavně herecky (neherci podávají emocionálně zdrcující výkony). Andrea Berntzen překonává herečku Laia Costa z Victoria (2015). Nepamatuji takové ticho v kině v závěrečných titulcích a odchodu z kina. Síla. [MFF Cinematik 2018] (16.09.2018)

film,který sází na realističnost a strach z "neznámého",kdy celou událost sledujeme očima jedné dívky a útočník prakticky není vidět.Jako celek je to nepříjemný zážitek,ale krom úzkosti nenabídne nic víc.Teď když vím,že stejnou událost velmi brzo zprostředkuje i Paul Greengras,věřím,že to teprve bude masáž...60% (14.09.2018)

To, že režisér nechtěl oslavovat magora se samopalem a tak se rozhodl jej po celou dobu neukázat mi ani nevadí, díky perfektním hereckým výkonům a počátečnímu chaosu a strachu má film výtečnou atmosféru. Člověk měl pocit, jako by tam s nimi opravdu byl a ta tíha z neznámého nebezpečí šla z plátna až k vám do obýváku, navíc jsem jezdil deset let na tábory jako děcko a pak několik let i jako vedoucí, takže o to mi byl děj a postavy blíž. Jenže režisér tuhle laťku drží jen do chvíle, kdy postavy lehnou na mech a pak je cca deset minut úplně zbytečných a zdlouhavých a poprvé se začnete ošívat a tahle nevyrovnanost vás provede celým filmem. Deset minut nedýcháte a pak se deset minut nudíte u bezvýznamně dlouhých dialogů při kterých nefunguje ten strach z blížící se smrti v podobě šíleného střelce. Když se děj rozjede a nabídne emoce v podobě umírající dívky, zase to trvá pár minut a hlavní hrdinka se sekne s podivným klukem u skály a nastane patnáct minut dlouhý dialog opět úplně o ničem. V tu chvíli jsem byl na 3*,ale konec mi to vynahradil. To jsem upřímně nečekal i když se to možná pro někoho zdálo jasné, já z tý rány (doslova) byl příjemně v šoku, jaký způsob si režisér vybral, jelikož hlavní představitelka si opravdu získá vaše srdce svojí lidskostí. O patnáct minut bych to zkrátil a střelce ukázal aspoň v jediném záběru na konci, aby zlo dostalo svoji tvář. Místy nevyrovnané, ale díky efektivnímu konci přeci jen nadprůměrně udělaný film podle skutečnosti. Slabších 70%. (05.04.2019)