Perný den

Perný den jsem viděl před dlouhou řádkou let a těšil jsem se, jak si oživím pozitivní vzpomínky. Je to zvláštní, ale kdykoliv vidím hudební film natočený na počest slavné skupiny nebo zpěváka, obvykle jdu oproti vzpomínkám s hodnocením dolů. Stejně jako u podobných snímků musím konstatovat, že tady chybí scénář, který by dokázal hity zasadit do nějakého přitažlivého příběhu a děje. Je to spíš jeden dlouhatánský videoklip natočený jako hold proslulé skupině a vezoucí se na vlně beatlemánie. Producent a režisér si holt řekli, že na tomhle projektu se prodělat nedá a kluci ze skupiny chtěli své fanoušky oslovit i jinak než koncertováním a zvukovými nosiči. Proti písničkám se nic namítat nedá, Beatles jsou i na filmovém plátně charismatičtí, takže nakonec 60 % celkového dojmu. (09.06.2009)

K čemu by byl příběh, když máte písničky? Perný den nenabízí víc než zachycení zábavného skotačení čtyř ústředních protagonistů na cestě do Ameriky, proložené nesmrtelnými hity z jejich prvních tří alb. Tento film, nacházející se z dnešního pohledu na pomezí tří a čtyř hvězd, lze nejlépe označit slovy milý a neškodný. Někteří lidé ovšem mohou považovat za nesympatickou postavu starého provokatéra Wilfrida Brambella, jehož příšernou zubní protézu má matka výrazně zkritizovala. A ona je zubař, takže se vyzná! (14.03.2015)

Beatles mám ráda, nikdy to u mě sice nebyla mánie, ale písničky si poslechnu s chutí. Perný den jsem chtěla vidět. Bohužel musím říct, že jsem od samotného filmu čekala více, ale ty písničky to všechno napravují. Byla to jízda, ale čekala jsem ji divočejší, strhující, ono to kolem mě jen tak nějak proplulo... (05.05.2013)

U Hepl! jsem nervózně zarýval nehty do sedačky, u A Hard Day's Night jsem se konečně dočkal Svého: The Beatles se svými největšími šlágry, vřeštícími fanynkami a slávě, jež z daleka překročila hranice Starého kontinentu. Úloha 'dědečka' byla poněkud groteskní - alergii jsem si sic neuhnal, ale ještě pár týdnů budu pčíkat jen při pouhé vzpomínce na tohoto seniora. 75% (29.01.2012)

Film i po letech ukazuje o čem byla Beatlmánie. Tento film nasál atmosféru tohoto fenoménu a dokáže ji i po letech předávat. I když se jedná o fikci, přesto i po letech vysílá charsima čtyř mladíčků a dnešního diváka. Na tom, že se kdysi dávno zrovna tihle čtyři klučíci sešli je fakt něco téměř magického a osudového. Snímek je navíc obdařen klasickým britským humorem a téměř nesrozumitelným dialektem. Osobně mám rád spíše pozdnější písničky, ty ranné mi přijdou jako vodrhovačky, ale když to vidím přímo z úst Johna a Paula, tak mě i tyto skladby dokážou strhnout. (02.01.2008)