Ohrožení Britannicu

Nestačím se divit, kde zmizel ten nervy drásající napínavý film, u kterého jsme si jako puberťáci okusovali nehty. Zub času se teda vyřádil na max. Po 30 letech senilní nuda k uzoufání. Spousta zbytečných keců, scény které by měly být natahované, jsou odflákle podané a to, co by naopak mělo odsejpat, se vleče. Závěrečné usvědčení padoucha na úkor dokumentů o Britaniku taktéž natočené nemastně neslaně. Zkrátka dramaturgie jedna velká tragédie a film, který potřebuje remake jak sůl, protože tohle opravdu v dnešní době nefunguje. Spolu s Nekonečným příběhem jedno z největších "po letech shlédnuto" zklamání. (19.03.2022)

Pro mě nejlepší thriller-detektivka, navíc se zvláštní patinou, kterou mají jen britské filmy sedmdesátých let. Dále megahvězdné obsazení, tajemná hudba, virtuozně gradované napětí scén i filmu jako celku. A (nikoli v poslední řadě) samozřejmě mimořádně bravurní původní český dabing. Nemohu si pomoct, ale musím na dobrý dabing poukazovat, protože dabérská práce posledních patnácti let (vyjma animovaných filmů) je bohužel oproti té staší nepoměrně ubohá. Nemyslím překlady textu a dialogy - to je i dnes víceméně v pořádku; ale ten celkový charakter a schopnost vkusně dotvářet danou scénu - dnešní dabing prostě už nesvede. Je většinou jen "odmluvený - přečtený - odfláknutý". Na filmy po roce 95 se z tohoto důvodu dívám výhradně v původním znění s titulky. Schválně srovnejte: např. scéna v tomto filmu, kdy Juggernaut poprvé telefonuje Porterovi, ta mě v původním znění téměř nenadchla - a tady je s naším (tehdejším) dabingem skvělá. Dnes je tomu téměř výhradně naopak: tedy, že s titulkama je pro mě film daleko lepší, než s tím novodobým dabingovým nánosem. Že by se vkus tolik změnil? Nebo jsem já tak konzervativní? Naštěstí pro mě odpověďi znám! (02.03.2013)

Pyrotechnici to mají blbý už tak dost. Modrej nebo červenej? Modrej nebo červenej? :-D Ale snažit se vyzrát na intelektuálně namachrovanou bombu, sestrojenou zhrzeným géniem přes nástražné systémy, to vyžaduje už sakra klid na práci. A ne sebou (a sudy s bombami) nechat houpat na palubě zaoceánské lodi! To pak hrozí, kromě obligátního roztrhání na cimprcampr, taky ta blbá mořská nemoc. Napínavý, nervózně tikající a sem tam i vybuchující příběh, se zajímavými charaktery všech postav. Těch přeživších i těch nedopatřením rozsekaných na cucky. Praotec všech filmů, kde se stříhají červené či modré dráty. (08.12.2013)

60% - Jako dítě mě to dost bralo. Teď už míň, ale pořád dobře napínavé. Který drát mám přestřihnout - modrý nebo červený? Nevím, jestli je tohle první film, kde se toto dilema řešilo, ale viděl jsem to od té doby již několikrát a už to na mě působí jako klišé. Zde jsem to viděl poprvé a ani jsem nedutal. (03.08.2008)

Klasika z dětství, kterou jsem viděl v době, kdy jsem ještě neznal ani Hopkinse, natož Harrise nebo Sharifa. Film, který je pramáti všech těch pyrotechnických scén či celých filmů 80-90. let, který přišel s přestříháním modrého/červeného drátu a který si půjčil pro jednu skvostnou epizodu MacGyver. Čekal jsem, že tomu napálím 4-5*, ale ono to opravdu nepěkně zestárlo. Jsou tu samozřejmě plusy - veškeré scény s deaktivací bomb jsou perfektně vymyšlené, napínavé a fungují. Funguje i Richard Harris jako samolibý, cynický i pochybující pyrotechnik a jemná kritika vlády. Ostatní herci (a jejich postavy) jsou ale nevýrazní, k tomu ošuntělý britský vizuál. Pátrání prakticky neexistuje a odhalení pachatele je dílem náhody. A hlavně režisér po vzoru katastrofáků neúnavně stříhá napínavé scény s pohledy na "obyčejné lidské osudy", které nejsou ničím zajímavé a brzdí děj. Ve výsledku napětí a atmosféra na nule a celkově jsem se víceméně nudil. Bez falešné nostalgie si to víc jak 3* nezaslouží. PS: Stejně jako v Pohled společnosti Parallax se tu prvně objevuje první videohra na světě Pong :) (11.04.2023)