Ať žijí duchové!

Nostalgie je pěkná mrcha. Tenhle filmík jsem viděl kdysi kdysi dávno a mockrát, ale od té doby jsem vyrostl a nějak mi na něj nezbyl čas. Ale protože mi na něj zbyly krásné vzpomínky, koupil jsem si jej na DVDčku (které mě překvapilo slušnou nabídkou bonusů, to se u nás moc nevidí). Jenže... dnes už přece jen od filmu očekávám víc než pionýrskou agitku s písničkami (pionýra jsem už jaksi nestihl a ty kecy kolem jsem tehdy taky nějak nevnímal). Největší překvapení mě ale postihlo u písniček - celou dobu jsem si myslel, že v Leontýnčině písni se zpívá Dunky, Žalky... (21.12.2007)

Úsměvný dětský hudební film, kde možná mohlo být více duchařiny, ale to vůbec neubírá filmu na neobyčejném půvabu. Škoda, že dnešní mladší režiséři nenašli k dětem stejnou cestu. Děti jsou stejné, mají stejnou fantazii a stejně se rády "bojí " i ve věku počítačů - ba o to více by se dnes daly dělat i lepší kouzla ve filmu. (19.12.2007)

Film Ať žijí duchové dostává v dnešní době zcela brutální rozměr. Duch doby, kdy film vznikl, povstal a zvítězil v komunálních volbách roku 2012. Soudruh ředitel z normalizační pohádky znovu zasedne za úřednický stůl a znovu prosadí vůli lidu. Ať žijí duchové na jednu stranu brojí slovem proti tehdejší vládní garnituře („Rytíři už neexistujou, že jo, soudruhu řediteli?“), činem (vedoucí prodejny, soudruh Antonín Jouza, je postava záporná a veskrze zlá). Na druhou stranu film bojuje za soužití dětí a dospělých, soudružské vedení a pochopení jiných, ideově zapomenutých, hodnot, přetavených v jasnou socialistickou morálku (Leontýnka se vzdává feudálního původu, odmítá nesmrtelnost a chce dožít jako řadový občan a zapojit se do výrobního procesu). Zajímavé je ovšem pojetí vedoucího Jouzy, který ví, že nikdy nebude profitovat z vedení prodejny a přijde s koncepčně celkem zajímavým návrhem, jak naložit s prostory chátrajícího hradu Brtník, o který KSČ zjevně přestala mít zájem. Domnívám se, že hrad byl v padesátých letech zdevastován, když se z něj stala kasárna. Jouza je od počátku ukázán jako naprostý pitomec (počty mu nešly a v mateřském jazyce zaostával). Dokonce je trestán za to, že přemýšlí tržně, když chce dětem objednat 200 pribiňáků jen proto, že si to přejí. Jeho podnikavý duch opravdu nemá šanci, i když je mottem filmu heslo: Ať žijí duchové. Navzdory všem snahám (zastrašování zfanatizovaných dětí, znárodnění vozidla Hradní střela k přepravě hnoje) je jeho plán, který obci mohl přinést nějakou tu kačku navíc, zcela převálcován agilními pionýry, kterým v těžké hodině pomůže hajný Kochánek tím, že jim osobně doveze několik kmenů stromů. A protože děti, byť pionýři, nedokážou kuláče samy otesat, bývalý feudál, rytíř Brtník, jim dohodí několik submisivních trpaslíků. Strana a vláda se však těmto archaickým dříčům odmění tak, že je nechá zesádrovatět. Jaké byly původní plány s hradem Brtník už nikdo neví, ale tím, že za ně trpaslíci opravili střechu, celá akce končí a pionýři jdou zase o dům dál přeměnit zase něco jiného k obrazu svému. Filmu dominují písničky, které častým opakováním zlidověly. Přitom je to taková moralizující agitka, že to snad ani není možné. „Sekerečku vezmi a zatni. Copak to jde? Les je státní, zadarmo se nezíská. Z toho koukaj želízka!“ Přesto všechno, občas na diváka pomrkává inteligentní humor. Například, když pionýr zvaný Zrzek špicluje jednání Dlouhého Jendy s nomenklaturou Města o budoucnosti ruiny Brtníku a řekne: „Zatím to vypadá na houby,“ když zjistí, že jejich naivní plán ustupuje komerčnímu záměru s žampiony.. (13.12.2012)

Jéé, to dětství plné kouzel, a ty písničky, ach jo, fňuk...a ty triky a ten nejen dětský humor, jenž rozřehtá i klučinu po třicítce (to jako mě). Jo jo, veselá i smutná připomínka krásné doby dávno minulé, stejně jako vzpomínka na vlastní kruté zjištění, že ALPA není až tak slastný lektvar, jak jsem se mylně důvěřivě domníval. Ale opít se po ní dalo (když člověk nebyl srab...hihi). (09.12.2006)

Malé děti a muzikál jsou slova, která prý občas mumlám v těch nejhorečnatějších nočních můrách. Duchové mají sice celkem hezkou prázdninovou atmosféru, ale ve výsledku je to taková zmatená pionýrská agitačka, kde se děje všechno tak nějak náhodou, protože si všichni (krom Němečka, na jehož fígle s trpaslíkama jsem koukal skutečně uznale a fakt jsem ten trik nerozluštil, dokud jeden pajzl neseskočil na konci z tribuny mimo perspektivu) jen tak nějak blbnou před kamerou a plácaj hrozný hovadiny. (23.05.2022)