Maniak

Další záležitost, které jsem se přes rok úspěšně vyhýbal a je naplněná nádechem jakési zvláštní poezie a pozitivismu a přitom pojednává o současnosti a zlomených, osamělých, smutných jedincích (v tomhle mi to připomnělo 'Her' s Phoenixem). Fukunaga z toho vykouzlil takovou příjemnou záležitost, fantaskní a v momentech ujetou (hodně jsem se bavil všema postavama vědců - Justin Theroux a Dr. Azumi byla něco), ale přitom ne přepálenou nebo matoucí... i přes zápletku a věci, kterými se zabírá 'Maniac' nikdy nesklouzává do černočerných vod deprese. Michel Gondry any1? (02.01.2020)

Bizarní, vtipné, retro, dojemné, prostě nádhera. Příběh o tom, že se v životě všichni někdy cítíme sami a cestu ven z temnoty, v které se někdy ocitneme, najdeme především s pomocí přátel a vzájemné touze si pomoci, místo toho, abychom si pomáhali doktory a prášky. Takhle už mě dlouho žádné finále neudělalo šťastnou a zároveň jsem si dlouho takhle nepobrečela. Mnoho bylo řečeno kritiky o dokonalosti Emmy Stone a Justina Therouxa. Hill má možná roli nejtěžší, co se týče balancování mezi dramatem a komedií, ale na konci mě jeho Owen dojal úplně nejvíce. Hudba je nezapomenutelná a bez ní by Maniac nefungoval. V dnešní Peak TV éře je někdy těžké najít něco, co mě takhle chytí za srdce, ale Maniacovi se to podařilo. "Because you're my friend." (05.10.2018)

Nevěděl jsem, co přesně očekávat, ale Fukunaga Vás vezme na projížďku jako v True Detective, s kterou nejde přestat. Herecké výkony lepší být nemohly, a je až zvláštní jak vše funguje. Různé příběhové okénka od lemura až k Islandu by v cizím podání působily asi jako bláznovství a smaženice všech druhů hub, ale Maniac přináší sofistikovanou podívanou. Některé charaktery mají podobu jak z ruky Wese Andersona, což někdy dělá realitu víc crazy než A,B,C příběhy. Seriál je celkem jízda, co nemusí pochopit každý, ale scénář přitáhl jak režiséra tak i přední herce do tohohle projektu, takže předčasná kritika je zbytečná. 10 dílů uteče jako voda. (22.09.2018)

Originalita a imaginace dostaly na všech semaforech zelenou. Naštěstí. Maniac vám buďto neskutečně sedne, nebo si jej převážně protrpíte - střední cesta dle mého neexistuje. Zaujaly mě již první tři kapitoly, které sice neoplývají strhujícím tempem, ale rozhodně vyvolají zvědavost. Od čtvrtého kousku skládačky se již prazvláštní stroj plný bizarnosti, humoru a vážnějších momentů rozjede naplno. Poslední tři kapitoly jsou strhující a emočně nadmíru funkční. Chválím tradičně vynikající Emmu, Jonaha Hilla (moc se spolu nemusíme, ale zde příjemně překvapil) a Justina Therouxe, který si přinejmenším dvě kapitoly ukradl zcela pro sebe. Za mě vážně lahůdka. P. S. Ten soundtrack! (08.03.2019)

Dobře. Krapet víc přilepšuji, ale má to svůj důvod. :D Začátek je poměrně na diváka pomalý a krapet divný. Občas se tam vyskytují prvky, které vám připadají dost ujetý, ale postupně tato minisérie nabírá takovou hloubku, že si ty hlavní protagonisty zamilujete (především postavu Emmy Stone ale i ostatní si oblíbíte). Závěrečné rozuzlení je strašně dojemný. I slza ukápla a to se mi moc nestává. :D Z toho důvodu to musím vyzdvihnout a rád si to někdy i znova zopakuji. (06.09.2022)