Happy End

Zvláštní film .. nemohu říct, že by se mi na něm všechno zamlouvalo, některý scény jsou dost podivný a ne vždy mi dávaly smysl, což je ale zároveň to, co mě na Happy endu asi nejvíc bavilo -- ta zmatečnost a absurdita v tom, jak lze vyložit Menšíkův voiceover v souvislosti s tim, co se děje v tý který scéně (: .. Nicméně závěrečná desetiminutovka ten guláš slušně uzavřela a taky doceňuju velmi suchý fóry typu dojení kojence, nebo topení avanta za aplaudu přihlížejících. Necelý čtyři puntiky. (16.01.2010)

Roztomilá hříčka s příjemně krátkou stopáží. Protože kdyby to natočili Amíci jako tříhodinovej epos, jak mají ve zvyku, nebylo by to stravitelné. Takhle je to velmi příjemná podívaná, o které budete ještě dlouho přemýšlet. Happy End vyžaduje zvýšenou pozornost, protože v opačně pojatém ději se i dialogy odehrávají pozpátku a jestliže otázka následuje až za odpovědí, můžete se snadno ztratit v ději. Přesto i v tomto pořadí, kdy cítíte logickou návaznost, občas i v opačném sledu vykrystalizuje z dialogů kouzelná hříčka, nad kterou jen žasnete; scénář musel dát nepochybně dost práce. Scéna, kdy žárlivý manžel likviduje byt a milence své ženy, je odkazem k němé grotesce. V 60. letech by to byla otřepaná scénka, ale v tomto pojetí je neodolatelná. A nakonec, je příjemné podívat se na mladou Jaroslavu Obermaierovou v době, kdy ještě nehrála uštěkané domovnice. (05.01.2009)

Vynikající experiment, kdy se před námi vyvíjí jeden lidský život od samotného konce(smrt) až k začátku(dětství). Stěžejním bodem filmu jsou dialogy, které díky tomu, že se odvíjí pozpátku, jsou poněkud absurdní, ale často taky velmi komické. Snímek náročný na pozornost, ale určitě stojí za to, během koukání ji udržet. (19.10.2008)

Tenhle film je do posledního detailu doladěné mistrovské dílo československé kinematografie, které by měl každý vyznavač kvalitního filmu vidět. Co mě hlava nebere je fakt, že jsem ho nikdy neviděl v žádné z českých televizních stanic. Tenhle skvost s plejádou elitních herců nám z nějakého důvodu odepírají a krmí nás zahraničníma romantickýma sračkama nebo stupidními komediemi. (07.08.2011)

Klobúk dole. Experimenty občas treba a takýto z roku 1967 treba oceniť, bola to odvaha. Nie je to úplne film po spiatky, ale je to urobené tak, aby to bolo zábavné, na tú dobu teda veľmi, dnes už len podľa vášho vkusu. Ja som skôr ocenil tú morbiditu, ten čierny humor, než ostatný humor. Normálne som mal niekedy pocit, že sa mi chce chodiť a hovoriť po spiatky. Dobré je aj to, že to nie je príliš dlhé. Sépiová farba tomu dodávala nádych dávnych čias. Toto rozhodne treba vidieť a navyše je to domáca tvorba z čias Československa. (24.01.2013)