47 metrů: Mimo klec

Po zhlédnutí prvního dílu bylo zřejmé, že se režisér Roberts dosud potápěl leda doma ve vaně a o fyziologii člověka či fyzikálních zákonech neví zhola nic. I přes scénáristické klopýtání se mu však podařilo dokonale využít potenciálu prostředí a konfrontovat diváka s klaustrofobní temnotou. Sequel již žádný důvod k pochvale nenabízí. Jakožto zdejší hororový expert vyjadřuji obzvláště silnou nespokojenost s prací kameramana, který bezdůvodně nadužívá zpomalené estetizované záběry či výrazné barevné akcenty, a přitom si ani nedokáže zkontrolovat, jestli má všechny podvodní scény řádně nasvícené. Místy jsem měl problém, abych od sebe jednotlivé postavy vůbec rozlišil. Samostatnou kapitolu pak tvoří brakový scénář, kde napočítáme zhruba 47 faktických chyb a logických lapsů. Roberts po dvou letech opět vaří z vody a ubíjí nás svými fantaziemi o štěkajících rybách či breathariánských žralocích. Snímek 47 Meters Down: Uncaged hodnotím odpadem a doporučuji veškerou následující tvorbu režiséra ignorovat. (21.08.2019)

Bez mučení přiznávám, že jsem si tuhle hororovou podívanou docela užila. Tvůrci se sice dopustili celé řady chyb a nelogičností, ale čert to vem. Polévalo mě horko při představě, že bych s omezeným množstvím kyslíku bloudila někde v tajemných hlubinách labyrintu podmořských jeskyní a měla přitom každou chvíli žraloka za zády. Rozhodně jsem se nestíhala nudit, a proto přimhouřím oko nad nepravděpodobným a značně přestřeleným závěrem. Ovšem pochvalu si určitě zaslouží parádní výběr lokací, ve kterých se natáčelo. (60%) (04.08.2021)

Bez mučení přiznám, že narozdíl od jedničky, kde jsem hledal důvod k třetí hvězdě, tady jsem se většinu času fakt bavil a v mých očích tomu čtvrtá hvězda (v rámci subžánru) utekla jen o pár stop.. Pro mě osobně je jeskynní potápění jedna z nenepochopitelnějších věcí co člověk kdy vymyslel, takže na mě ty klaustrofobní, zatopené, temné tunely vytapetované ornamenty zaniklých civilizací fungovaly jedna báseň.. Slepí, zjizvení, albínští žraloci budí respekt a daří se jim pocitově vytahovat film ze škatulky survival-thriller do horroru.. Je to sice od základu pakárna plná logických lapsusů (ponor do jeskyně bez vodícího lana, neřešení nízké teploty vody, žraloci jsou sice slepí, ale v reálu by díky bublinám ze skafandru velmi dobře věděli kde kdo je, atd..) ale skoro celou dobu se to drží v přijatelných (na horror standardních) mantinelech.. O to více zamrzí poslední cca čtvrtina, kdy jsem se ve zdlouhavé proudící patálii začal regulérně nudit a kde v naprostém finiši filmaři naskočili na absurdní debilitu level Shallows, což je něco pro co absolutně nemám toleranci.. Tady jde hezky vidět jaký je rozdíl mezi upuštěním od některých reálií pro efekt a lepší dynamiku filmu (záležitosti prvních 3/4filmu) a děláním si z diváka piču (finále). .....Podtrženo, sečteno.. Musím říct, že mě to překvapilo, ale zároveň jsem i docela zklamaný, protože kdyby film měl inteligentnější (a sympatičtější) postavy, malinko utáhnul šroub naturalističnosti a vysral se na debilní finish, mohl z toho být naprosto s přehledem potápěčský Descent(!!) (29.10.2019)

Na dárek od otce v podobě projížďky lodí s možností pozorování žraloků se nevlastní sestry vykašlaly, raději vyrazily na dívčí jízdu do mayského města, respektive pohřebiště pod zemí, které je kvůli stoupající hladině moře zaplavené. Pro milovníky dávných časů je to ráj, pro žraloky zrovna tak. Jak se v jeskyních predátoři objevili, neřeším, podstatné je, aby potápění nebylo zdlouhavé a únavné (což ale je) a aby byl dostatek potravy (což je naštěstí taky). Dokonce si žraloci pošmáknou na dlouhonohé dcerce jedné akční legendy. Johannes Roberts (rozhodně bych nemluvil o nějakém pokračování, společní jsou jen žraloci a docházející kyslík) naházel do hrnce krapet jiné ingredience a trochu jiné koření, potenciál prostředí se mu daří využít a občas se i vytáhne (třeba zpomaleným estetizovaným záběrem, při kterém hraje důležitou roli právě dcerka akčního bijce). Logiku ale místy nechal za dveřmi. Nakonec se v dietní stopáži do finále doklopýtá a soudě podle reakcí naštve „jen“ každého druhého diváka. Což zase není tak hrozné skóre. Nicméně zlaté jednohubkové Mělčiny s luxusní Blake Lively. (01.11.2019)

S jedničkou to nemá nic společného, ale teda nemůžu říct, že by mi to vadilo. Režijně je to slabší, kamera už není tak příjemně elegantní a občas je to solidní epilepsie světel. Asi i proto, že se nepracuje se stísněnou atmosférou jedné klece, ale film je o dost ambicioznější. Začíná to jako blbnutí praštěných puberťaček, pokračuje vizuálně uchvacujícím skoro-dokumentárním dobrodrůžem, přes nečekaný survival v labyrintu podzemních chodeb, kde klaustrofobie sálala z každého záběru, až po to možná naprosto přepálené, ale hodně zábavné finále. Nižšímu hodnocení rozumím, jednička byla o třídu kvalitnější a serióznější film, ale nemůžu si pomoct, dvojka mě svou pestrostí a přestřeleností bavila ještě o fous víc. Vizuál (až na slabší CGI) a ozvučení perfektní. (27.04.2020)