Zelig

Ať se Woody pustí do jakéhokoliv žánru, dopadne to vždy stejně. Allenovsky:) Pokud za vším stojí jeho typický humor, intelekt a vševědomost, není snad ani možné, aby pochybil. Zelig je skvělý fiktivní dokument, který by mě bez jakýchkoliv pochybností dokázal přesvědčit o tom, že takový člověk skutečně existoval. Uvěřila bych mu snad i ten nos mezi očima:) (21.09.2012)

Don't apologize, mystify aneb Leo Zelig sedící, snící. Honba za autenticitou dovedená k naprosté dokonalosti. Mystifikace je v mnoha momentech natolik komplexní, uvěřitelná a sugestivní, že divák už nedokáže rozlišit rozdíl mezi fikčním konstruktem a skutečnými archivními záběry a informacemi. V pořadí má desátá allenovka a prozatím jednoznačně nejlepší. P.S. Zelig při jednom ze svých záletů nejspíš zavítal i do Venezuely. :-) http://about.me/leonardzelig (06.11.2014)

Ve svých raných filmech býval Woody rozjuchaný a ve svých snímcích předváděl celý gejzír divácky vděčných gagů, ale poté zatoužil po vážnějším způsobu vyprávění a "serióznějších" tématech. Publikum si ale přálo toho starého dobrého komedianta a vážně laděné filmy nepřijalo. Zvlášť Vzpomínky na hvězdný prach skončily bolestným propadákem - a to píšu s vědomím, že v případě tvorby Woodyho Allena nikdy nešlo o kasovní trháky. Woody na to reagoval návratem ke komediálním kořenům, šel na to ale přece jen jinak. Humor v Zeligovi je jemnější a rafinovanější - a scénáristicky i výrobně je ten film mnohem náročnější. Výsledkem je satirická mystifikace, kde Woody zesměšňuje konformismus na příběhu muže - chameleona, který svoji snahu neupozorňovat na sebe a splynout s prostředím dovedl k dokonalosti. Je schopen nejen měnit dle potřeby politické přesvědčení či náboženské vyznání, ale i pohlaví či barvu pleti. S děsivou samozřejmostí se přizpůsobuje jakémukoli sociálnímu prostředí a komunitě. Ku-klux-klan v jeho schopnosti stát se příslušníkem jakékoli rasové menšiny vidí největší nebezpečí pro Ameriku, v Německu se ovšem Zelig stává nadšeným náckem. V druhé rovině je snímek zároveň výborně natočenou parodií dokumentárních životopisných filmů. Woody použil autentický filmový materiál z 20. a 30. let a spojil ho s novými upravenými záběry. Fiktivní Zelig se tak objevuje v dobových týdenících a dokumentárních záběrech s reálnými historickými osobnostmi a o celé kauze nechává Allen hovořit skutečné odborníky. Zelig patří určitě mezi nejzajímavější a nejhravější Allenovy filmy, člověk na něm obdivuje tu mravenčí práci a nápady, ale spontánní srdcovka to pro mě přece jen není. Celkový dojem: 80 %. (15.09.2014)

Jako vždycky je moje hodnocení Allenova filmu pouze průměrné. Občas se u jeho filmů zasměju, ale že bych z nich padl na zadek, to tedy ne. Zelig je na jednu stranu v Allenově tvorbě příjemný tím, že se jedná o jakýsi pseudokument. Na první pohled tedy není stejný jako ostatní "allanovky". Na druhou stranu je snímek i při své poměrně krátké délce poněkud natahovaný. Kdyby byl zhuštěný do 30 minut, líbil by se mi víc. (08.11.2005)

Typický, humorne ladený Woody Allen, aj keď nie filmovým spracovaním. Vlastne sa jedná o dokument o jednom zaujímavom človeku, ktorý vraj dokázal meniť svoju podobu. Veľmi zábavné a vtipné, naviac tu dal Woody Allen aj kus svojej životnej filozofie a postoja k životu, ktoré premietol do tejto zaujímavej postavičky. Tiež sa mi páčili tie archívne vsuvky, veľká spokojnosť. 75/100 (12.11.2016)