Velká filmová loupež

Drahý kolego, Enšpígle, to jsme se na té filmové výstavě museli několikrát minout, protože já tam byla také. Stála jsem s maminkou mezi lidmi, akorát mi bylo úplně fuk, že se tam něco točí, protože mi tenkrát byly pouhé čtyři roky a lákal mě golem a ponorka s plachetnicí. Byla jsem z té výstavy unešená, prostě v sedmém nebi a celou cestu domů jsem mamče povídala o tom, co jsem viděla. Teď k filmu, opravdu skoro za nic nestojí. Je to jen obrovská reklama s populárními herci na filmovou výstavu. Kaiser s Lábusem nezklamali. (13.12.2009)

Televarieté točené U Hybernů... Na konci osmdesátých let byla Kaiser s Lábusem na vrcholu popularity socialistických estrád a soudruh byl rád, když se co nejvíce tehdejších herců a umělců zapojovalo do bavení pracujících. To co se dělo v televarieté a různých zábavných pořadech kdy kamery rády a zhusta zabírali v publiku známé tváře se v postatě dělo i zde, byť toto měla být filmová komedie. Já bych to viděl spíše jako takový fimový kvíz, protože někteří herci se filmem jen mihnou a často pronesou jedinou větu, jedinou repliku, která je však pro jejich postavu či film klíčová... Od diváka se čekalo, že si vzpomene... Tenkrát to asi bylo snazší, dnes člověk se občas musel zamyslet .. Na té výstavě jsem tenkrát také byl. bydleli jsme tehdy v Revoluční a tak jsem to měl párk kroků. Mně naši nalákali na Golema... :-). Dnes jsem to tedy viděl znovu s velkým odstupem a nebylo tam vtipného nic. Bylo to takové šedivé, odporně osmdesátkové a ten dojem umocňoval opuchlý soudruh Pláteník Moučka s obočím ala Brežněv a vyžraní papaláši vystupující z tatrovek ... Hvězda za vzpomínku na mládí . * (17.11.2018)

Ohromný guláš. Zpočátku jakžtakž pevnými mantinely ohraničený scénář se zhruba v polovině zvrhne v nepředstavitelnou anarchii plnou výstupů kdekoho s kdekým a v lecjakých rolích, která bohužel nemůže tak úplně bavit. Jednotlivé (sebe)parodické střípky jsou povedené (Husité a Otakar Vávra, Miloš Kopecký coby doktor Štrosmajer a chirurg Miroslav Macháček, zraněný Marián Labuda, jehož na nosítkách vlečou Lasica se Satinským, protože "je jejich", dabovaný Kristián, rozmarně letní Rudolf Hrušínský....), ale dohromady jim to spolu nejde. Spojovací články toho všeho - výstupy Kaisera a Lábuse a "Kaisera" a "Lábuse" - se však povedly (kromě Oskarem zmíněné scénky bych ještě upozornil na lehce přehnaný, ale pro ně typický způsob, jakým ztvárnili vlastní dvojníky). Stejně jako banda mafiánů. Velká filmová loupež je na poměry českého filmu nevídaná záležitost. Zvláštně nepovedený snímek, jehož scénář psalo pět lidí, ačkoliv téměř celý vypadá jako narychlo uplácaná improvizace. Stejně jako mnozí ostatní si jsem téměř jistý, že by to celé dopadlo jinak, kdyby Oldřich Lipský žil o pár měsíců déle a žezla se neujal Zdeněk Podskalský. Dvě a půl hvězdy nakonec zaokrouhluji nahoru i za tu závěrečnou píseň s textem Zdeňka Borovce. (18.09.2011)

Komedie měla sice slušný potenciál, ovšem nikdo mi nevymluví, že předčasná smrt pana Lipského tyto jasné vyhlídky zastavila. Navíc dle mě byla volba jeho náhradníka nešťastná - pan Podskalský vyznával hodně odlišný styl humoru, jeho výtvory nebývaly tak mile absurdní, tudíž scény takového druhu pod jeho taktovkou vyznívají spíše trpce. Potěší tak akorát tradičně vtipné duo Kaiser - Lábus, ovšem dle mě by se nemělo zapomenout i na malou roli Vlastimila Bedrny, se kterým hlavní protagonisté sehráli několik skvělých skečů. Kromě nich je film ale vesměs mlácením prázdné slámy, potěší akorát sebeparodie svých někdejších rolí v podání Lipského či Kopeckého. (21.05.2010)

Objektivně vzato je samozřejmě ta premisa dost pitomá a je vlastně otázka, zda je to vůbec film nebo spíš jakýsi dokument/upoutávka na velkou filmovou výstavu. Na druhou stranu jsem ale jako malej capart na té výstavě byl, dokonce víckrát, byl jsem nadšenej, takže jsem ten "film" měl rád už kvůli tomu. A s odstupem mnoha let jsem v něm našel i překvapivé množství slušných gagů a filmových odkazů. (02.02.2024)