Moje tlustá řecká svatba 2

Pokračování nejvýdělečnější romantické komedie všech dob se v nudné a tupé režii Kirka Jonese nese v duchu útrpné přehlídky nepodařených vtipů (udělat po každé potenciálně vtipné hlášce střih na někoho, kdo se kření, chytá za hlavu nebo vyvaluje bulvy, ji spolehlivě zadupe do země) a praštěných postaviček, které se pod heslem "víc křiku, víc smíchu" změnili z roztomile svérázných řeckých podivínů v nesympatické hysterické idioty. Příběh se tentokrát soustředí nikoli na Toulu a jejího manžela Iana, nýbrž na její rodiče (nechybí scénka s nahým důchodcem zaseklým ve vaně) a na její dceru, která si hledá vysokou školu (zoufalá snaha celé rodiny přesvědčit třicetiletou hlavní hrdinku, že by si co nejdřív měla najít ženicha, měla v prvním filmu své opodstatnění, ale když se nyní snaží do toho samého natlačit osmnáctiletou studentku, tak už je to jen a jen divné). Děj ale často stojí bez hnutí na místě a celkově Moje tlustá řecká svatba 2 působí jako epizoda nějakého průměrného půlhodinového sitkomu, roztaženého na devadesát minut. Delší recenze ZDE. (03.04.2016)

Je hezké, že se vrátili všichni herci, ale už to prostě není ono. Je to spíše jen ztřeštěná než promyšlená komedie, což je celkem škoda, protože první film stál hlavně na dobrém scénáři a dobré chemii mezi postavami. Ty jsou zde v podstatě jako vedlejší a jde jen o to, aby se babička s dědou znovu oženili. Pár vtipných momentů ano, ale nic víc. (16.06.2016)

Už jako děti školou povinní jsme s oblibou kontrovali: "opakovaný vtip, není vtipem". Kouzlo řeckého řádění již dávno opustilo rodinný dům Nii Vardalos a vrátilo se šmahem zpět na Balkánský poloostrov. Všechno to Hujerství, řeckost, léčení Okenou, baklava a další atributy, které udělali z První svatby jednu z nejvýnosnějších romantických komedií dějin, už jednoduše nefungují. A to, že svou romantickou hru rozjede rovnou na tři generační strany už beru jenom jako takové chytání se stébla, které má zakrýt fakt, že scénář nepřišel z žádnou nosnou zápletkou. A tak slavíme, ženíme se, hlučíme a jsme Řekové.....a není to málo, Antone Pavloviči? (11.01.2018)

Velmi příjemné a milé vidět zase všechny pohromadě a zjistit, že se vůbec nezměnili. Pořád jsou to ufrflaní řekové, kteří se snaží přehnaně pořád někomu organizovat život a pokud možno řešit všechny problémy někoho jiného, nicméně rodinka držící pohromadě, kde i pubertou fackovaná Paris musí uznat, že není nic lepšího než milující a fungující rodina. Moc milé, podařené, občas jsou tam hluchá místa, kde se rodina baví v podstatě o ničem, ale je tam dost momentů na zamyšlení a po shlédnutí musím konstatovat, že ač jsem se zdaleka tak nepobavila, jak u jedničky, zanechal mi film velmi hřejivý pocit u srdíčka. I to někdy stačí. :-) (20.08.2016)

Tento film je ako objatie, keď máte nie práve dobrý deň. Na nič sa nehrá, len plynie, občas s úsmevom, občas so slzou v oku, ale vždy s láskou. Všetko, čo spravilo z prvého filmu takú milú záležitosť je aj v tomto filme. Trošku farebnejšie, hlučnejšie a s pár šedivými vlasmi, ale stále s otvorenou náručou, dobrou radou, historkou, ktorú by ste radšej nepočili a, samozrejme, s Okenou. (11.04.2016)