Režie:
Julius ŠevčíkScénář:
Andrew ShawKamera:
Martin ŠtrbaHrají:
Carice van Houten, Hanna Alström, Claes Bang, Karel Roden, Roland Møller, Alexandra Borbély, Karel Dobrý, Martin Hofmann, Vladimír Polívka, Cyril Dobrý (více)Obsahy(1)
Na kopci nad Brnem vyrostl počátkem třicátých let minulého století obdivuhodný dům. Mistrovské dílo modernistické architektury z betonu a oceli je dílem slavného architekta von Abta. Středobodem domu je „Skleněný pokoj“. Von Abt tuto jedinečnou stavbu navrhl pro bohatého podnikatele Viktora Landauera, jeho ženu Liesel a jejich rodinu. Skleněný pokoj se stává nejen architektonickým skvostem, ale i synonymem krásy, modernosti, otevřenosti, stejně jako symbolem nadějí mladého československého národa, symbolem budoucnosti... Rodinný život, jaký si Liesel vysnila, prostoupený světlem a klidem průzračného prostoru, naplněný láskou a umocněný vztahem s nerozlučnou přítelkyní Hanou, však netrvá dlouho. Viktor je Žid, a Evropu čím dál víc zahaluje stín nacismu. Rodina se připravuje na odchod do exilu. Další ranou je pro Liesel bolestné zjištění, že Viktor má poměr s mladou ženou Katou, jíž jako válečné uprchlici poskytli ve svém domě azyl. Liesel se silněji upíná k Haně. Zatímco ona je ve svých citech rezervovaná, Hana je volnomyšlenkářka, která si ráda užívá všeho šťavnatého, co život přináší. A přestože Liesel cítí, že za jejich přátelstvím klíčí něco víc, brání se dát tomu průchod. V panice a zmatku, které provázejí německou invazi, Landauerovi za dramatických okolností prchají z Československa. Vila však zůstává a její příběh pokračuje. Hana a její manžel Oskar, právník Landauerových se rozhodli zůstat v Brně. Díky poměru s německým konstruktérem Stahlem se před Hanou otevře možnost návratu do magického Skleněného pokoje a ona oživuje vzpomínky na Liesel a předválečnou dobu plnou nadějí. Nucené odloučení jakoby posilovalo jejich vzájemné city. Obě ženy si píší bez toho, aby se dočkaly odpovědí a dozvěděly se, jaký je osud té druhé. Po válce je vila zničená, okna rozmetala bomba. Naděje, kterou Skleněný pokoj symbolizuje, však zůstává. (Bioscop)
(více)Recenze (240)
"Vzájemným vztahům postav chybí jejich pozadí, které by nám umožnilo se k nim více přiblížit. Potenciál této látky i jejího zpracování tak zůstal za očekáváními. Hlavně z důvodu toho, že se ji nepodařilo naplnit emočním nábojem, který by ji slušel mnohem víc než ta chladná, byť efektní aranžovanost." více
"Sklenená izba naplnená svetlom predstavuje nádej v ozajstnú lásku, ktorá nás má skutočne rozžiariť. Možno sú tieto myšlienky príliš uviaznuté pod nánosom historických udalostí dramatizujúcich nešťastný príbeh dvoch žien. A pri tom k odhaleniu týchto základných pilierov diela postačí len trocha…" více
"Pohnuté osudy hrdinů, slavné vily a naší země jsou k zabavení diváka málo, mnohem víc ho zaujme, když spolu budou všichni spát, nebo alespoň laškovat. Asi takový dojem měli tvůrci filmu. V průběhu sledování se zklamáním zjišťujeme, že právě avantýry jsou to jediné, čím jsou charaktery definovány,…" více
"Film je totiž kultivovane skleneno chladný, osudy sa strácajú v unikátnosti ojedinelej vily. Napriek tomu si ho nezabudnite pozrieť, lebo po vizuálnej stránke je rozhodne prínosom a ani jeho posolstvo, pre toho kto ho dokáže z filmu odčítať, nie je zanedbateľné." více
"Ale aby nenastala mýlka: Skleněný pokoj rozhodně není průšvih, pouze vznešená nuda. Investované peníze – rozpočet činil osmdesát milionů korun – jsou v dobové výpravě skutečně vidět, ovšem emotivní působivost samy zařídit nemohou. Paradoxem zůstává, že navzdory halasně zdůrazňovaným mezinárodním…" více
"Film ve mně zanechal hluboký dojem opravdovosti. Velké uznání si zaslouží také kostýmy ve filmu. Je jen jediná věc, kterou bych uvedla na závěr pro odlehčení těžkého tématu. Umělé vrásky, které se objevovaly na krku hlavních protagonistek s postupujícím časem nepůsobily opravdově, ale jako…" více
"Už koláž s hudbou v první pětiminutovce totiž diváka příjemně naladí tím, že se nedozví vlastně vůbec nic a následná více než půlhodina klipovitých střihů nevysvětlujících vztahy a motivace postav dává vzpomenout na podobně nefunkční postupy u Úsměvů smutných mužů a především Milady. To ještě…" více
"Režisér filmového Masaryka dává v adaptaci románu britského spisovatele Simona Mawera dohromady atraktivní evropské obsazení s architektonickými krásami brněnské vily Tugendhat. Kdesi mezi záběry na světlo lámající se uvnitř jejích stěn ale zapomíná, že nevypráví pouze příběh jedné betonové postavy." více