Pan Jones

Dá se říct, že Gareth Jones byl takovým velšským předchůdcem Andrého Gideho, zdá se však, že netrpěl takovou levicovou naivitou jako tento francouzský prozaik ještě pár let po Jonesově svědectví. Námět filmu je zajímavý a nesmírně důležitý, nicméně nevím, zdali má Agnieszka Holland diváky za nevzdělance, nebo chtěla opravdu mermomocí připodobnit události ukrajinského hladomoru a sovětské zrůdnosti mainstreamovému západnímu publiku, ale některé scény byly až přehnaně polopatické; Orwellovy vstupy budiž toho nejzářnějším případem. Tam, kde se film stává už lehoulince natahovaným a nudným, tam se naštěstí pere se zajímavou dynamickou kmitající kamerou, která těkavě ostří a přibližuje některé scény na samou dřeň, aby zase na chvíli odcválala pryč a nabídla úplně jiný úhel. (21.03.2022)

"Je jen jedna pravda..." Životopisný snímek Agnieszka Holland o britském novináři Garethu Jonesovi, který odhalil pravdu o hladomoru na Ukrajině, není ani zdaleka jen o oněch tragických událostech (ač třeba scéna, kdy je Jones konfrontován s kanibalismem zdejších lidí, je hodně silná). Spíš jde o nadčasovou výpověď o tom, jak lze manipulovat s fakty. V Rusku se lhalo před víc jak sto lety a lže se i dnes. Dnešní praktiky šíření fake news přitom nejsou vlastně nic jiného než, o co se sovětská propaganda snažila již před víc jak sto lety. (06.10.2022)

Občan neobčan, obyvatel neobyvatel, je to těžké. Film má nějak všechno, co je potřeba. Sympatické herecké obsazení a hlavně velmi zajímavý námět, ale nedělá hned dobrý film. I když za křeslem režiséra stojí někdo jako Holland. Filmu totiž chybí nějaké jako dramatické prvky a nějaký prožitek. Sice máte velmi chladnou sovětskou atmosféru 30. let, ale to není všechno. Už jenom protože hrdina se nějak paběrkuje sem a tam s nějakým zařizováním, které k tomu sice patří, ale je záživné jako sledovat mouchu na okně. Když už jde do tuhého, najednou se hrdina objeví na Ukrajině a tam to opravdu začne jet silně. Konečně se něco děje a má to nějaký spád. Skoro až drastickým nečekaným způsobem jako ve Volyni nebo s Nabarveným ptáčetem. Jenže to je nějak všechno. Není tam nějaký dramatický boj za pravdu nebo zadostiučinění. Není tam nějaké životní napětí. Je to takové nijaké. A je to škoda. Protože film nakonec působí jako by byl o ničem. Minimálně je velmi nezajímavě odvyprávěný. Což je věčná škoda. (24.09.2020)

Je to velmi těžké téma. Agnieszka Holland však nesklouzává k drastickému líčení ukrajinského hladomoru, stačí jí pár scén, aby navodila atmosféru bezútěšné hrůzy. Staví proti sobě dekadentní večírky komunistické smetánky a téměř černobílou pustou krajinu, kde se potácí jen pár stínů vyhladovělých k smrti. Doslova. Mezi tím je nám průvodcem pan Jones, nejspíš naivní, ale taky odvážný a důsledný. Pointa vyprávění o osobní statečnosti a bezskrupulózním využívání nezasloužených výhod je hodně trpká. Ta krutá nespravedlivost až zabolí. SHRNUTÍ: Vždycky lhali, vždycky zabíjeli, nikdy se neohlíželi na životy jiných. To se taky nemění. (17.11.2022)

James Norton se titulní role tohoto životopisného dramatu zhostil se ctí a musím připustit, že působil velmi věrohodně, obzvláště tedy v momentech, kdy na vlastní kůži okusil lidskou krutost v její nejsyrovější podobě. Na celém příběhu britského novináře welšského původu Garetha Jonese nejvíce děsí to, že se skutečně udál... Chtělo by se zvolat po vzoru Husova hesla: „Pravda vítězí”! Ale kdy a kde? Nevítězila tenkrát ve stalinské Moskvě, natož pak na Ukrajině v období hladomoru a nevítězí ani dnes. A bohužel k naší velké smůle nepotřebujeme chodit za hranice naší země, ba ani do minulosti, abychom se o tom přesvědčili. Agnieszka Holland má můj velký obdiv a sympatie za to, jaká témata si vybírá a jak je následně dokáže předat těm, kdo umějí naslouchat. (80%) (14.02.2022)