Radioaktivita

Jak v první polovině "soupeří" (a zároveň se doplňuje) oddaná milostná romance s nesmlouvavým zapálením pro vědu, to dodává charakterům náboj. Biografie Marie Curie-Skłodowské (výborná Rosamund Pike) faktograficky postihuje celý její život a dílo, byť především v pozdějších fázích sklouzává do nepříjemné zkratkovitosti (rentgeny na frontu 1. světové války). Také se pokouší přesáhnout objevy do souvislostí (radioterapie, Hirošima, Černobyl), což ovšem váže spíš s povrchním patosem a zamýšlený efekt je diskutabilní. (01.11.2022)

Asi by se dalo vytykat leccos...ale budme shovivavi, protoze jak vlastne spravne filmarsky uchopit nejaky zivotopis? Kazdy by na to sel asi jinak, a obzvlast v dnesni slozite dobe plne korektnosti je to problem... takze ja byl rad, ze zapracovan byl nakonec jen mirny feminismus. Jinak bych rekl, ze slo hlavne o takovou oslavu osobnosti a zasluh MCS. 3+ (02.01.2022)

Myslim, ze uz jsme to jednou videl, ale byl to asi jiny starsi film. Asi nejzajimavejsi z filmu je vlastne ta skutecnost, ze jako zena vedec to mela na zacatku minuleho stoleti skutecne tezke a nikdo ji neveril. A uz tenkrat na ni byl zamereny tisk a bulvarni zpravy. Takze nic noveho pod sluncem. Rozhodne velmi zajimave vypraveni. (14.12.2021)

Radiací a kontroverzí zkoušená slavná vědkyně. Marie Curie-Sklodowské vděčíme za polonium a radium. Její objevy v oblasti chemie a fyziky jí vynesly dvě Nobelovy ceny. A vůbec se nedivíme, že polskou vědkyni hraje Britka, vládnoucí sexappealem, a ocitáme se v maďarských reáliích, které jsou vydávány za francouzské. Začínáme v roce 1893 a končíme v roce 1930 v pařížské nemocnici, respektive touto úvodní sekvencí, kdy už je hlavní hrdinka v posledním tažení, se roztočí kolotoč jejich vzpomínek. Po tvůrčí odmlce hlásí návrat na režijní stoličku Marjane Satrapi, která umí spíchnout ne úplně nezajímavý dramatický životopis, ačkoliv se nelze ubránit dojmu z nadbytečného pietního rozjímání po ztrátě milovaného manžela, taktéž vědátora, kterého vidí úplně všude. Rosamund Pike si od mrch odskočila ke košatější životopisné roli, v níž bádá, souloží, rodí děti a je věrná až za hrob jednomu muži, ačkoliv po smrti poskáče jiného vědce, aby ještě mohla na sklonku aktivních vaječníků geni(t)álně bádat. A pokud jde o její osobnost, film ji líčí jako ženu mírně arogantní, sobeckou i povýšenou. Po úspěšném absolvování první hodiny se do filmu začne mírně vkrádat rozvleklost. Scény, které mají film vylepšit, respektive více jej udělat atraktivním, se ukazují vesměs režijně exhibiční (viz stručné a pramálo zajímavé momentky ze zuřivosti 1. světové války, kdy se stala šéfem vojenské lékařské buňky pro organizování polních rentgenografických stanic), čímž se film vyhýbá televiznímu zpracování, tudíž vizuálně i scénograficky je natočen kvalitně a rušivé televizní elementy jsou potlačeny. Zajímavý aspekt představují vsuvky z různých historických období, kterých se už vědkyně nedožila, a ty mapují negativní dopad jejího revolučního přínosu (dojde i na černobylskou tragédii). Pike filmu jednoznačně dominuje. Anya Taylor-Joy v roli její starší dcery nemá přílišný prostor divácky zaujmout. A Sam Riley v roli jejího manžela doplatil na slabší scenáristickou propracovanost své postavy.  Určitá část diváků může mít o slavné vědkyni různé poznatky, třeba i zkreslené. Ve skutečnosti nebyla nikterak vzhledově fascinující, uchvátila svojí odvahou prosadit se v sukních, méně vařila a pekla, o to víc objevovala a bádala, aby o mnoho let po její smrti a nesmrtelných objevech uchvátila filmařskou obec, která o ní natočila film. A případně vyvrátila spekulace o původu slova "sklo", jehož souvislostmi s jejím příjmením se tento film ani v nejmenším nezabývá. 7/10 (28.06.2022)

Za mě jsem hodně spokojena. Dávám 4,5*, protože mě ten film ohromil. Nejen hereckým obsazením, ale tou atmosférou, kterou dokázal vytvořit. Překvapilo mě znázornění té touhy něčeho dosáhnout, té tvrdohlavosti, pečlivosti, preciznosti. Ztvárnění té lásky, která tam byla a bolest, která se také dostavila. Největší wau efekt pro mě ale bylo to, že to nebylo jen o tom, co prožila ona, ale jaké co po sobě zanechala za "stopy", ať už znázorněním Hirošimy, Černobylu a rentgenu...Jak toto bylo znázorněné bylo moc hezké, příjemné, nenásilné a piřpomenutím toho, co bylo po jejím životě a ona ani netušila, co se dělo.... (11.12.2021)