Johančino tajemství

Bele, bele, ať se to všechno rychle mele... Tak. Jediná zapamatováníhodná věta z celé pohádky. Mám dojem, že i Emília Vášáryová si přála, aby se to hodně rychle mlelo, aby v tom už nemusela být. Výborná pohádka. V první půlce se sice nic nedělo, zato ve druhé půlce... Tam se taky nic nedělo. Všechno to bylo celé nějak špatně začarované. Tea prostě nestihla popřát štěstí nejen Johance, ale, bohužel, ani této pohádce. (29.12.2015)

Na tuhle pohádku jsem se kouknul kvůli mé nejoblíbenější slovenské zpěvačce Kristíne. Ovšem moc jsem si jí v tom filmu neužil, za prvé na scéně moc nebyla a za druhé tuto pohádku jsem po 20 minutách vypnul. Už po 5 minutách mi bylo jasné, že tohle bude průser. Takhle špatné nejsou ani ty novodobé české pohádky a že ty celkem špatné jsou. Hned to úvodní představení se sudičkama se mi nelíbilo a ten následný děj, no vlastně přišlo mi, že to nemá žádný děj. Prostě pohádka o ničem. (19.04.2016)

Ďalšia maximálne nudná a zbytočná rozprávka zo slovenskej produkcie, ktorá absolútne nemá ducha a šarm a človeka len maximálne nudí. Jediné čo človeka baví je Emília Vášáryová ako "víla babralka" no inak je toto maximálne chrápadlo a jediné čo sa dá, je robiť si z toho sranda a vnímať to ako reklamu pre slovenskú speváčku "Kristínu." Ale musím uznať, že je lepšou princeznou ako bola Celeste Buckingham. (26.12.2015)

Solídna televízna rozprávka, ktorá neublíži. Lenže aj tu sa ukazuje, že Nvota ide vždy iba na istotu a zrovna pri rozprávke, kde je možné všetko, mi to vadí akosi ešte viac. Prvá polovica ma ešte príjemne prekvapovala, lenže akonáhle dôjde na turnaj, tak fantázia, hravosť a originalita idú bokom. Veci nepomáha ani jemne povedané vykoľajená Vášáryovej postava, ktorá robí skôr zmätky, akoby pomáhala a mal z toho vyplynúť humor, lenže nevyplynul. Záver, kde sa dalo všeličo zachrániť, však ukázal, ako je Johankino tajomstvo nepôvodné a kde väzí hlavný inšpiračný zdroj. (28.12.2016)

Sice souhlasím s tím, že láska je ten největší dar, naservírováno v téhle nehorázné slátanině se touhle myšlenkou cítím být spíš obtěžována než cokoliv jiného. Johančino tajemství mělo zůstat tajemstvím a divák by tak byl ušetřen pohledu na otravného tupého a poloslepého prince a jeho umrněného nevzhledného společníka. Tihle dva hošani i zadarmo drahý, proč by je kdo chtěl k něčemu jinému, než aby zajel stroje ve své fungl nové kafilérce, mi uniká. Johanka je nedomrlá, nijaká a kdyby jejím tajemstvím bylo to, že vlastně neexistuje, vyšlo by to skoro nastejno. Celou tu taškařici završují poletující víly sudičky (tady nastává zmatení, protože v pohádce se mluví o věštbě, což chápu jako proroctví, tedy jen vizi toho, co už je dané, kdežto sudba osud předurčuje, takže rozdíl něco jako mezi čtením a psaním textu) a to pomocí hystericky třepotavých pohybů, které bych přirovnala k tomu, když se snaží vzlétnout slepice dlouhodobě vykrmovaná za účelem její účasti u nedělního grilování. (30.12.2015)