Kafarnaum

V Libanonu máme fungující státní zřízení, spravedlivé a naslouchající soudy, nestrannou policii, rozvinutou charitu a nějaká vyšší třída  třá vykořisťujících zmrdů šejků tu vůbec , ale vůbec neexistuje. To mě Alláhu poser.. Jestli on náhodou není problém i  v tom vašem posraným systému paní Labaki, co říkáte?  Ale chápu, že  předestřít myšlenku o politice jednoho nebo žádného dítěte ( nebo možná i kastraci pro neposlušné?) je politicky mnohem průchodnější než tepat do bigotního systému nábožensky pomatených, zkorumpovaných  či jinak narušených zmrdů, kterým je blaho jejich národa, jemuž obvykle vládnou rukou Alláhovou,  jinak zcela u prdele.  Na stranu druhou  hodně nepříjemná připomínka toho,  jak v pokryteckém světě žijeme.  Ty špinavé ulice, bída, hlad, žebráci, to všechno je skutečné. Stejně jako sny, láska a lidskost, které se neohraničují rasou či náboženstvím.  A teď jak tohle ohodnotit? Hm, podobná dilemata, už mám vlastně vyřešená, morálně v mnoha ohledech odpad, citově za pět. Tři. (19.08.2022)

Film s intenzivní obžalobou vlastních rodičů z nezodpovědnosti přivést na svět dítě, o něž se nemohou postarat. Ústřední jinoch Zain Alrafeea ždíme emoce na dřeň, přičemž prostředí rozbombardovaného hlavního města Libanonské republiky بيروت‎‎ (tj. Bejrútu) filmu jen přidává na intenzitě. 84 % Celosvětový příjem k 24. 4. 2019: $7,700,000, což je 1,93 násobek rozpočtu (24.04.2019)

Napsat, že je to krásnej film, vzhledem k jeho obsahu nejde. Film ze špinavejch ulic o vyřazenejch lidech, s dětským hercem v hlavní roli, to je už samo o sobě smutný jako prase. Ale ten kluk v hlavní roli, Zain, ten tomu dal takovej šarm a velký srdce, že film přežijí i starostlivý evropský mámy, kterejm budou z toho co uviděj vstávat vlasy hrůzou. 80% (14.04.2019)

Film pro západního diváka, který si po filmu akorát tak řekne "no je hrozný, jak to chodí na tom blízkym východě" a zajde si na pofilmový raut, kde dostane bílý nebo červený vínečko a trochu hummusu a může se dál bavit o svých ultra důležitých (neexistujících) problémech. Nicméně tohle je dost špatně hodnotitelný film. Ale s jistotou se o něm dá říct, že to je pure citový vydírání a že vám bude během sledování fakt špatně (a o to víc, pokud jste žena/matka, režisérka Nadine Labaki holt ví, jak nás dostat). Jenže co uděláte, až ten film skončí? Vydáte se na humanitární misi? Pošlete stovku charitě, aby mohli koupit balíček vložek? Opravdu netuším, jaký je význam tohohle filmu, než aby získal nějaký ceny a uznání od špatně se cítících privilegiovaných celebrit v Cannes (a možná i na Oscarech), aby se pak přesunul do arthousových kin, kde na něj přijde pár lidí a budou si pak moct po filmu s vínečkem v ruce plácet po zádech, jak moc jsou sociálně angažovaní, když chodí na takové filmy. Nebuďte jako my. Break the cycle a jděte radši na něco jinýho. Takže jak by řekl uživatel mcb: “měli jsme radši jít na Jak vycvičit draka 3” (22.02.2019)

Univerzálně dobrý film, který má diváka emocionálně rozsekat na cucky a to se mu taky povede. Takže co k tomu vlastně ještě není dodat? Také jsem byl konsternován a šokován, to bych vůbec nezpochybňoval a klobouk dolů před tím hlavním klukem. Tak smutný příběh...  Na druhou stranu to na mě občas bylo trochu moc dlouhý a režisérka na sebe valí výjevy chudoby, osamělosti zmaru hlavního chlapce tak dlouho a rychle, v takovém někdy až dokumentárním (ale dokonale autickém zpracování) bez oddechu, že je to někdy až monotónní. To všechno ale mohl být záměr a jak říkám, film mě nakonec stejně dostal přesně tam, kam měl a dát mu méně než čtyři hvězdy by bylo nefér, (03.05.2021)