Žena na válečné stezce

Islandský závan do stereotypní mainstreamové filmařiny, kterému se obdivuhodně daří skloubit potřeby klasických vypravěčských postupů a islandského národního folklóru, přičemž dokáže jednak strhnout zajímavým příběhem jednotlivce v boji proti větrným mlýnům, jednak oslovit přesahujícími myšlenkami z ranku Greenpeace. Možná, že kdybych byl více obeznámen s tamní kulturou, neměl bych k tomu filmu žádné výhrady, ale takhle mi už po chvíli začala vadit ta ohromně protlačovaná sebeuvědomělost, která možná znásobovala zvláštní mystickou auru v počínání hlavní postavy, ale její osudovost a morální připodobnění zároveň poněkud shazovala. Každopádně jsem zvědav, jestli mi takhle svěží a originálně pojatý koncept dá napodruhé více, nebo se jeho účinek naopak oslabí… (07.03.2019)

Woman at War rozhodne nie je komédia, občas sa tu nájde úsmevnejší moment, avšak nejde o "klasickú ironickú škandinávsku srandu", akú poznáme z iných filmov severného teritória. Aká je základná otázka filmu je jej celou cestou, a možno aj pointou, takže lepšie je do komentára o témach ani nepísať. Osobne mám dojem, že podobne ladený severský film som ešte nevidel, pričom paradoxne každý záber osamote pôsobí v rámci kinematografie dosť familiárne. Scenár netlačí na pílu, rozumné argumenty má aj druhá strana, avšak ten skutočný zmysel našej existencie musíme predsa len hľadať niekde inde, ale to už zbytočne začínam o tých témach... (13.03.2024)

Halle je naprosto umanutá a oddaná své věci. Nepotřebuje spojence, spiklence, netouží po penězích ani po slávě. Touží po islandské krajině bez dalších čínských fabrik. Ze své rodné země dělá v očích zahraničních investorů problematické místo, kde jim pšenka nepokvete. Nechce vidět umírat lidi, jinak je podle ní vše dovoleno, účel posvětí jakékoliv prostředky. Míra jejího odhodlání je bezbřehá. Je to nadsázka, ale poměrně návodná. Halle by mohla mít dříve nebo později různě po světě své následovníky. Ve filmu vyznívaly její sabotáže vtipně, v reálu to taková legrace nebude. Přesto říkám ano. Ano- příkladně na vřesoviště hliníkárny nepatří. Tento film má filmařské kvality a navíc kope za tu správnou stranu. Něco tomu chybělo, ale moc už to nechtělo, abych si spokojeně zachrochtal. (15.10.2019)

Hlavná hrdinka, učiteľka hudby a dirigentka zboru spevákov, sa s tým vo voľnom čase nesere. Uskutočňuje starostlivo pripravené sabotáže a skraty elektrického vedenia, dávajúceho energiu spoločnostiam, ktoré masívne drancujú nerastné bohatstvo a prírodu Islandu. Jasné, že ide z pohľadu vládnej moci o závažné trestné činy, ktoré je potrebné stíhať a ich páchateľov čo najskôr účinne eliminovať. Aby biznis mohol nehatene pokračovať ďalej, podporený masívnymi čínskymi a americkými peniazmi. Zúfalá bojovníčka preto píše manifest, kde upozorňuje na existenciu nepísaného práva, ktoré dáva človeku možnosti vykonávať sabotáž extrémne agresívnych korporácií akýmkoľvek spôsobom, tak aby sa eliminoval ich vplyv na čo najnižšiu úroveň. Popritom ale hrdinka rieši vlastné nenaplnené materstvo formou  adopcie osirelého dievčatka z Ukrajiny. Rieši aj vzťah k vlastnej sestre, ktorá sa pridala k astrálnym ezopičovým spoločenstvám jógy, ašrámu, hľadania vlastných čakier v spleti splývavých farebných batikovaných rób a kamenných náramkov. A rieši aj vzťah k svojmu "možno" strýkovi, ktorý toho veľa nenakecá, ale pomôže jej, vždy keď je to potrebné. Umelá a trochu navyše je línia o všadeprítomných muzikantoch, či už kapely z Islandu alebo krojovaných speváčok z Ukrajiny. Inak fajn. (21.06.2021)

Kapela v poli je podobně surrealistická jako Kusturicovy nápady. Hudba je často dominantní v klíčových scénách, přitom nezastiňuje fabuli. Tento film má naprosto fantastický zvuk, není to jen hudba, ale všechny ruchy, které v jedné dokonalé kompozici tvoří unikátní popředí filmu, ano, říci, že tvoří pozadí, by bylo nejen urážlivé, ale i neadekvátní. Například, když jde nervózní Halla na letiště, tlukot jejího srdce a kulisa hlučící haly spolu tvoří v návalech jejího mdlobného stavu zcela kompatní celek. Nejsem příznivkyní ekoteroristů, ale Halle jsem celou dobu fandila. Možná i proto, že ten černočerný severský humor miluju a zde ho bylo požehnaně. Na scénu s mrtvou ovcí hned tak nezapomenu. Za ten smrad, který byl cítit až sem, přihodím půl hvězdičky. (16.08.2020)