Equus

Richard Burton temná témata svých filmů jistě miloval, jak jinak porozumět jeho častým rolím lidí, jenž bojují sami se sebou či zrůdnými jevy přírody a druhých lidí..?!!! Zde musí potlačit posedlost, aniž by poškodil osobnost mladíka.. šíleně svízelné drama dvou mužů, kteří se musí pochopit. Při depresích nedoporučuji!!! Pan Lumet byl bezpochyby kouzelník ve světě Filmu, neboť dokázal na plátno přenést prakticky nepřenesitelné. Tu jednoduchou prostopášnou lidskost a nekonečnost lidské duše. (11.10.2009)

Zajímavě převedená divadelní hra na filmové plátno. Všechno táhne Richard Burton, kdyby jeho nebylo, kdoví, jak by to dopadlo. Psychologický a psychiatrický příběh ve snaze o originalitu a hloubku mnohdy sklouzává často do mudrlanství a ztrácí se ve snaze pronést za každou cenu myšlenku. Ale vzhledem k předloze a právě Burtonovi to nakonec dopadá docela dobře. (31.08.2014)

Těžká dusná deka, kterou jsem se musel zakrývat několikrát, anžto když na tenhle film nejsou správné podmínky, jako byste na něj nekoukali. Pro každého tahle filozoficko-psychologická pouť za smyslem našeho bytí opravdu není. Oficiální text distributora pak psal taky nějaký bulík, co film vůbec neviděl a něco si někde blbě přeložil, anžto onen mladý kentaur byl týrán tak maximálně vlastními představami  sodomisty nováčka, který si své absurdní erotické představy taví do podoby osobního náboženského kultu, kde s ním po nocích křepčí  Freud a Kristus.  Byl jsem ale nevědomě, možná podvědomě, okouzlen. (01.07.2024)

Starý mentor, mladý žák. Model mockrát použitý nejen ve filmu není z nevděčných, vzpomeňme třeba na Good Will Hunting. Tady je rozebrán mnohem víc do hloubi duše i do hloubi bolesti. Psychiatr přijme případ kluka, který zle poraní koně, zprvu neochotně, ale časem se obrušuje jeho zhnusení nad bizarním činem a zároveň počáteční pacientovo klackování přechází v potřebu se otevřít. Připomíná to pověstnou černou propast, do níž se dívame tak dlouho, až nás pohltí a staneme se její součástí. Ti dva své psýchy prostoupí a jak jsou před námi odstraňovány vrstvy příběhu a dozvídáme se víc a víc, ptáme se stejně jako psychiatr, jehož život po této zkušenosti už není tak spokojený: Co znamená léčit? Co je to normál? Zbavit člověka jeho vášně? .... Slova k tomu moc nepasují, bylo to tak nějak vnitřně krásné. (06.12.2006)

Film jsem bohužel neviděl, zato jsem ale nedávno v Brně navštívil Equus jako divadelní hru. Je to hodně zvláštní záležitost se spoustou monologů a pokud se někdo zajímá o lidskou psýché, bude se mu to líbit. Navenek vyrovnaný a dobře situovaný psychiatr proniká do vnitřního světa toho zvláštního kluka čím dál hlouběji, tak daleko, že se mu začínávají rozviklávat jeho vlastní hodnoty. Co se týče pointy, odhadnul jsem ji už někde zhruba v půlce, ale i tak stojí za to. (26.03.2008)