Televizní společnost

Podařený film z televizního prostředí, jehož výpovědní hodnota je přenosná i na dnešní dobu. Velice chytrý scénář to hraje na obě strany a kromě kritiky lidí stojících za televizních vysíláním se chytře naváží i do samotného publika. Film navíc skýtá jednu z největších moderních pravd o té pravdě, že kdo je v televizi, má "pravdu". Tenhle film si zaslouží každého Oscara, kterého dostal v hereckých kategoriích i nominace, které posbíral v těch dalších. Chytrá satira, kterou asi nikdy neuvidíte na televizi Nova. (04.01.2010)

,,Milí diváci, protože jsem dostal padáka, rozhodl jsem se na tomto kanálu za týden spáchat sebevraždu." Super, říká si Cimr po pěti minutách sledování, to je naprosto výborný výchozí bod vyprávění, to jsem zvědavý, kam to vygraduje! ,,Musíme tě okamžitě vyhodit z UBS. Ale Diana z FCG říká, že to zvýší rating, tak přesvědčí Andersona z QBI, aby odkoupil licenci, sledovanost se zvýší, ale po čase to lidi nudí, sledovanost se sníží, šéf Rodgers z FUA říká, že klesla pod 40%, když přitom NSI má 42%, takže Howarda vyhodíme. Jenomže on se z toho zblázní a lidi se začnou zase dívat a sledovanost stoupne na 45%, což je suverénně víc, než má FBS i QPI dohromady, a to i po započítání ratingu z EFE, jenomže on zase začíná říkat blbosti, sledovanost zase klesá, ale zamiloval si ho ředitel Smith z UFB, takže to musíme nějak vyřešit..." A tak dále, a tak dále. Na plánovanou sebevraždu se zapomene, toto téma se dále nerozvíjí a film přejde spíš k statistikám a výjevům z korporací. Geniální satira na zpravodajství? Asi jo. Možná jsem v těch vedrech na LFŠ s rouškou na ksichtě byl jen nepozorný a netrpělivý divák. Možná jsem od filmu čekal něco jiného. Ale taky je možné, že Network prostě zastaral a v době, kdy si lidi v reality shows prohazují manželky, soutěží v prdění, či poznávají vlastní sestru podle jejího holého zadku, už nešokuje tak, jako před 45 lety. Každopádně kvůli nepřehlednému příběhu, co se motá pořád kolem toho, jestli Howardovi zrovna stoupá nebo klesá sledovanost, pomalému tempu (monology, co pět minut rozvíjejí jednu myšlenku) a nesympatickým, uječeným postavám mi upřímně činilo problém tento snímek dokoukat. Byť obsahuje beze sporu skvěle kousavé hlášky. I nezapomenutelné scény. Asi dvě. (13.08.2020)

K tomuto snímku jsem se dostal díky konspiračnímu dokumentu Zeitgeist, který obsahoval právě několik ústřižků z tohoto filmu. Už dlouho jsem neviděl snímek, ve kterém by se mi takovým způsobem zamlouvaly dialogy. Sidney Lumet je v této disciplíně mistr. Nebo si minimálně mistry dovede najít. Tento snímeček nám dává šanci nahlédnout do zákulisí televizní společnosti, kde tamní zaměstnanci svojí prací žijí a jsou ochotni pro nahnání sledovanosti udělat naprosto cokoli. Včetně oběti naprosto nejvyšší. Člověk to na jednu stranu chápe a pravděpodobně by v dané pozici smýšlel a jednal úplně stejně. Na druhou stranu si však člověk uvědomuje, jak moc fuj praktiky zaměstnanci praktikují k nahnání sledovanosti. Dost velký dojem na mě udělalo především to, jak se zdejší herci a herečky dovedli rozčílit. Vůbec herecké výkony jsou na luxusní úrovni. Proslovy pana reportéra neměly chybu a pevně věřím, že se nad nimi alespoň na okamžik pozastaví každý divák a divačka. A s přihlédnutím k tomu, že pán neříká sračky, nýbrž káže pravdu ty 4 * prostě dát musím. Jen mě malinko zamrzelo, že divák nedostal možnost zahlédnout bobříka kariéristické slečny, který dovedl dosáhnou orgasmu v čase lámajícím všechny rekordy. (16.10.2016)

Agresivní boj o koláče sledovanosti i skvělý herecké výkony jsem předem považoval za největší klady snímku. Naivně jsem však neočekával, že film z roku 1976 půjde tak nekompromisně za každým vydělaným dolarem a má tlamička se s údivem rozevřela při neskutečně aktuálním monologu pana Jensena o korporacích. Pátou hvězdu sice subjektivně nedávám, ale pouze proto, že při sledování pohyblivých obrázků potřebuju občas podráždit svou bránici uvolňujícím smíchem a tady na mě pan režisér Lumet evidentně zapomněl. (04.10.2011)

Neuvěřitelně pravdivý fiktivní příběh o fungování televizních stanic a médií vůbec. Vlastně se divím, že se už něco podobného opravdu nestalo. Hvězdné obsazení hraje pod taktovkou dirigenta Sidneyho Lumeta jako symfonický orchestr a obzvláště sóla pro Faye Dunaway a Williama Holdena stojí za to. Na doprovodných nástrojích více než potěší Robert Duvall a další. (01.08.2011)