Kapitola 10: Pasažérka (S02E02)

Mandalorian II- Epizoda 2: Režie už celkem 10. dílu prvního hraného seriálu ze světa Star Wars se ujmul Peyton Reed, režisér zodpovědný za komedie Rozchod! nebo Yes Man, ale především jde o režiséra Ant-Mana a jeho pokračování Ant-Man a Wasp. Peyton Reed se tak mohl v roce 2015 u Ant-Mana zdát jako zvláštní volba na režiséra blockbusteru, za ty léta u Marvelu se ale osvědčil a před režii Ant-Mana III dostal možnost zrežírovat právě 10 epizodu tohoto seriálu. O druhé sérii už showrunner Jon Favreau dopředu tvrdil, že bude představením většího příběhu zasazeného do tohoto světa, kde budou příběhy méně od sebe izolované, vytvoří větší mozaiku držící při sobě a přesto bude mít díky široké skále různých tvůrců každý díl jiný nádech a směsicí nejrůznějších režisérů jako Robert Rodriguez, Jon Favreau nebo právě Peyton Reed vznikne dohromady velmi kreativní celek. Už Ant-Man měl aspekty komedie, které pramenili z Reedových počátků a povedenou komediální stránkou následně ´´ trpí´´ i tato epizoda. Přesto všechno si ale Mandalorian zároveň ponechává velkolepý look, který by skutečně neurazil ani kdyby byla celá série sestříhaná do podoby celovečerního filmu a vydala by se do kin jako hlavní blockbuster podzimní sezóny. Epizoda začne velmi stylovou úvodní akční sekvencí, která navíc skutečně dokáže, že mezi Mandem a Baby Yodou definitivně vzniká otcovsko-synovský vztah, kdy Din Djarin dokonce v jednom momentu začne skutečně pociťovat, že jde našemu nadále milovanému McGuffinovi o život a nadále se tak úžasně buduje jejich pouto. Fakt, že budou příběhy méně izolované dokazuje fakt, že se naváže doslova přímo na konec předchozího dílu a Mandalorian se tedy přímo na Tatooine dostane k další misi, která je ale naštěstí zcela něčím novým a nekopíruje předchozí mise z předchozích epizod. Misty Rosas, která v předchozí sérii sloužila jako figurant Kuiila zde dostává příležitost se (samosebou pod maskou) předvést jako postava Frog Lady, které sice kvůli jejímu jazyku nejde rozumět, ale přesto se stane zajímavou a sympatickou figuru, která je dalším zajímavým parťákem Manda a Dítěte na jednu epizodu. Opět je tu škála neskutečně fascinujících Easter Eggů: Odkaz na scénu Han Shot First!, další známé rasy z celovečerních Star Wars filmů ale dokonce i na snímky jako Predátor nebo Věc. Zároveň design jedněch potvor je inspirován nevyužitým návrhem pro Impérium vrací úder. Přitom všem jsou to ale opět odkazy, které nutně nebijí do očí a uvědomí si je skutečně jenom divák, který má se světem předaleké galaxie širší povědomí. Občas má tato epizoda vyloženě hororový nádech a funguje zde napětí. Zároveň jsou akční sekvence skutečně strhující, nápadité a zábavné. Nechybí naháněčka s X-Wingy, klaustrofobická naháněčka skoro jako z Pána prstenů: Návratu krále a především opětovné stylové využití Din Djarinova plamenometu. Zároveň se zde velmi povedeně naváže na události z Chapter 6: The Prisoner a opět se ukáže, že má Din Djarin pod tím brněním skutečně dobré srdce a je za to náležitě spasen ve finále, které naznačuje, že se v další kapitole opět začne tam kde se předtím skončilo. A i díky tomu zatím působí Mandalorian II ještě více filmověji než první série a skutečně se daří držet laťku na maximu. Pořád to neskutečně krásně vypadá, některé shoty by klidně šlo pověsit do rámečku. Ludwig Göransson potvrzuje svůj status jednoho z nejlepších hudebních skladatelů současnosti a prostě celkově se tu opravdu daří budovat pocit, že koukáte na nový příběh ze světa Star Wars a přesto je to celé zase tak trochu jinak. This Is A Way, fakt, že jo! (06.11.2020) (méně) (více)