Sloní muž

Šestý film Davida Lynche a konečně skvělý zážitek. Mnohem více prostoru je dáno dialogům a to kvituji v té nejvyšší míře (vždyť v Mazací hlavě se pomalu každé slovo oslavovalo šampaňským). Až na pár chvil skoro nebyly cítit ty pro mě nepříjemné režisérovy manýry a zjevně se Lynch snažil, aby diváci Sloního muže pobrali spokojeně jako většina, a to se mu povedlo. Obrovským kladem je pro mě vynikající hudba Johna Morrise (proč mám jen pocit, samozřejmě nepočítaje Barberovo Adagio, že jí znám i odněkud jinud) která se vyskytuje sice ohromně mizivě, je ale takřka dokonalá. Námět přitáhne, drží, pak na chvíli pustí, ale na konci vás opět drží svými pevnými chapadlovitými pařáty a to, co mě jako jedno z mála věcí mrzelo, byla na můj vkus až přilišná přeslazenost na konci - já asi opravdu nevím, co chci... (15.04.2006)

Scénář: Christopher De Vore, Eric Bergren, David Lynch .. Kdo je větší zrůda? Člověk s normální tváří, ale srdcem obludy nebo dobrosrdečný člověk postižený přírodní anomálií? Jeden z mála komplexních snímků od Lynche, kde má vše hlavu, patu a zejména smysl! (08.06.2006)

Na podobné filmy mě moc neužije, a už vůbec ne na Lynchoviny, u kterých se nebojím přiznat, že je absolutně nechápu. Ale tohle je čestná výjimka. Lynch se tentokrát zdržel své obvyklé divnosti (snad až na psycho úvod se slony) a film je velmi prostý a přímočarý, v čemž je jeho obrovská síla. Hned začátek podkreslený melancholickou hudbou, detailní záběr na tvář Anthony Hopkinse, po které kane slza, dlouhé vyhýbání se otevřenému pohledu na Johna Merricka a práce s krátkými pohledy na jeho profil nebo stínohra jeho figury za závěsem dává zatím jen tušit podobu jeho krutého znetvoření. Volba natočit film černobíle se ukázala jako velmi šťastná a propůjčuje filmu nepopsatelnou atmosféru. Doktor a s ním i společnost a divák pozvolna odhalují nitro "sloního muže", kde se zase dokonale předvedl John Hurt. O slzavé okamžiky není nouze, ale tentokrát jsem se výjimečně necítila citově vydíraná. Posledních pár minut od chvíle, kdy se rozezní Barberovy teskné smyčce (ne nadarmo se Adagio for Strings považuje za nejsmutnější kdy složenou skladbu), mě film absolutně pohltil a skončil tak, jak jsem čekala. Smutně a krásně. (16.03.2011)

Lynchův snímek toho o lidech dost vypovídá. A nejsou to jenom hezké věci. I po řemeslné stránce jde o precizní práci, kde režisér ani na minutu neuhne s linie, kterou si vytýčil a se světlem a kamerou dosahuje naprosto pohlcující atmosféry. Herecké výkony, především hypnotizovaný Anthony Hopkins, jen podtrhují dokonalost tohoto životopisného dramatu. (01.10.2011)

Jedním slovem: Vynikající. Více slovy: Parádní podívaná, která je skvěle natočená, záběry kamery nemají chybu a opravdu divákovi zprostředkovávají nejlepší možné záběry. Za vypíchnutí stojí určitě první pohled F. Trevese na J. Merricka. Zde Anthony Hopkins opravdu potvrdil, jak výjimečný je herec, protože ten pohled mluvil za vše. Dalším skvělým záběrem bylo zabírání sloního muže shora, když přišel poprvé k Trevesovi a prochází kolem neznámého stojícího muže za přepážku. Skvěle nasnímaná je také scéna, v níž Hopkins popisuje zdravotní stav Merricka, jenž je vidět pouze jako silueta za paravánem. Herecké výkony již není třeba chválit, jsou prostě brilantní. Zmínit však musím také hudbu, která je tu nesmírně vkusná, lahodící a skvěle pasující k daným scénám. A na závěr nelze opomenout hloubku celého příběhu, jenž je o to silnější, že se opravdu stal. Neřekl bych, že je snímek velmi dojemný, že by se u něj dalo slzet, avšak jisté emoce v člověku dokáže vyvolat. (24.03.2014)