Mazací hlava

Čistý nezředěný Lynch. Film, který není určen pro slabé povahy nebo pro osoby pod vlivem omamných látek, protože pak může mít nespecifikované vedlejší (možná hlavní) účinky. Přiznávám se, že jaksi nechápu, ale to asi nikdo. Kdo říká, že jo, kecá. I když se to tu několik komentátorů snaží rozebírat, je to zbytečné. Tenhle film musíte vidět a až potom si udělat vlastní názor a uvědomit si vlastní pohled na věc. Prvních 30 minut naprosto dokonalých, dalších 30 trochu nudnějších, ale poslední třetinka vše vynahradí a posílá tento snímek zpět do výšin a nedohledna lidského chápání. Lynch má zvláštní dar, že do svých psycháren dokáže obsadit naprosto bezkonkurenční herce, no kdoví kde se asi potkali, radši na to nemyslet. Na Eraserhead jsem se chystal velmi dlouho, protože kdysi jsem viděl 20 minut a od té doby jsem sbíral odvahu. Nakonec byl film úplně jiný, než jsem čekal, ale spíše k lepšímu. Proto se musím omluvit, ale Lynch má ode mě dalších 5 hvězd, sice tentokrát ne uplně čistých, dlouho jsem váhal, ale jinak to prostě nejde (opravdu tak nehodnotím "jen protože je to Lynch"). Film byl pro mě jakousi dušení sondou, která mi zase ukázala nový pohled na svět :). (16.08.2008)

Film by se dal použít v psychiatrických léčebnách a odvykacích zařízení ke kontrole správné medikace. Z té hudby budu mít duševní potíže ještě dlouho a z těch prapodivných tvorů noční můry a potíže žaludeční. Zajímalo by mě, jestli Lynch během dlouhého natáčení sám nezapomněl co tím vlastně myslel. No, každý v tom patrně uvidí to, co jeho samotného nejvíc tíží a co se mu aktuálně honí hlavou. Hm, takže teď si to svoje vysvětlení budu muset nechat pro sebe, stejně jako autor. (10.06.2011)

To jsem si dal. Čekal jsem ujetost, ale nevěděl jsem, že to bude tak divácky nepřístupné. Mazací hlava je zaměřená hodně na vizuál, kde v obvykle stísněných prostorech (především vidíme pidibyteček hlavního hrdiny) vidíme poměrně nápadité, ošklivé prostředí. Vše je nemoderní, zchátralé a špinavé. Deka v posteli je plná děr, výtah se rozjede s hlasitým řachnutím a pak jede nahoru pomaličku jak šnek a na nočním stolku roste větev z hromady hlíny. Rozhodně se tedy nejedná o veselohru. K celkově nepříjemné atmosféře přispívá to, že velkou část filmu jsou nějaké hlasité ruchy v pozadí, které ne a ne přestat. Už jen z těch by většině lidí trefilo. Asi tenhle film měl i nějaký ten příběh, možná dokonce i nějakou hloubku. Já viděl spíše jen řadu scén, které se předháněly v tom, jak moc budou nepříjemné a nechutné. Tempo je velmi rozvláčné už od začátku, ale ve druhé části se u mě film překlopil do neustálé nudy. Po celý film se dají obdivovat ty odpornosti, které zjevně nejsou laciné a prvoplánové, ale také už dnes nejsou kdovíjak šokující. Vizuálně zajímavé, jinak nuda. (4/10) (24.04.2020)

Já vážně nevím, co smysluplného k tomuhle dodat. Ohánět se horou superlativů či negativů prostě nemá význam, protože na téhle planetě nemůže existovat člověk, který by Eraserhead pochopil a dokázal říct, co tím chtěl autor povědět a tudíž nemůže existovat někdo, s kým by se na toto téma vedla polemika.. Nevím, jestli mám dát * nebo *****, nevím jestli se mi to líbilo nebo ne...nevím už zkrátka vůbec nic. Uf, tohle sousto už si nedám :) (05.10.2002)

Eraserhead je hlubokou sondou do nejtemnějších propastí lidské mysli, kde realistický pohled nevidí přes veškerou černotu nic. inspirace v nejděsivějších nočních můrách předvídá jedinečnou atmosféru, která je rozvíjena brilantním zpracováním technické stránky filmu. výprava uvádí diváka do prostředí klaustrofobického, industriálního, technokratického a znepokojivého pro svou všednost a zdánlivou obyčejnost. i přesto, něco v něm je "špatně". kamera zůstává povětšinou statická a umírněný střih zapříčiňuje neobvykle dlouhé, vtíravé záběry. náměsíčné projevy herců a všudypřítomná čerň šerosvitu přidávají na dojmu mlžné clony mezi divákem a obrazem. jak i v pozdějších filmech David Lynch dokáže, je mistrem v práci se světlem a stínem, což v černobílém filmu vyniká dvojnásob. otevírají se nové možnosti v komponování záběrů. takřka taktilní rozměr získávají povrchy podivných textur, vynikající v nejnezvyklejším, chvílemi pohasínajícím nasvětlení. probouzejí v mysli vzpomínky na doteky podobných povrchů, a tak může mít divák pocity, jako kdyby při sledování filmu opravdu zanořoval prsty do bahnitých hmot, nebo snad číchsi hnisavých ran? ještě více se může pod kůži vrývat zvuk - jeden z nejvýraznějších výrazových prostředků Mazací hlavy. Máloco tolik přispívá hutné atmosféře - všudypřítomné ruchy, skřeky, to táhlé hučení, které podkresluje celý film ale podvědomě pustoší stabilitu divákovy mysli. a co ty pazvuky, které jen málokdy patří viditelnému zdroji a ještě méně často se daří jejich příčiny domýšlet? raději si nepředstavovat, co všechno se může ukrývat v temných zákoutích mizanscény, kam světla nedosáhnou, nebo v prostoru vynechaném mezi střihy. ale ten možná není nic víc než bezrozměrnou tmou, chaosem a peklem, které časem pohltí všechno a každého a v posledku do této tmy odvanou ostatky každého z nás jako pouhé žmolky titulních gumovátek. celý film pak jistě není méně než audiovizuálním zpředmětněním onoho děsu z nicoty, do které se všichni nezadržitelně noříme jako do černého bahna. od toho ani ulpívání na lepkavých potomcích nepomáhá. dostavuje se pocit stejně svíravý, jako při bezprostředním ohrožení života, pouze temný a neviděný. zůstává pod povrchem, tlumený, ale neustálý. a jedině nevědomí se odváží zhmotnit všechny ty hrůzy, "bezpečně" ukryté za radiátorem vědomí. Lynch rozpoznal ve filmovém médiu schopnosti oprostit se od zákonitostí tak zvaného reálného prostoru a času a nalezl tak úzkou souvislost s nekonečným počtem dimenzí, kterými disponuje snění. jediným limitem jsou pak samy obsahy mysli ukládané a zpracovávané při vnímání. mimo jiné typicky lidský poznatek: vědomí vlastní konečnosti. (31.01.2006)