Mazací hlava

Tento film ma paralyzoval. Nedokazal som si pri sledovani nieco mysliet, bol som schopny len pozerat. To co som pri sledovani zazival by sa dalo nazvat strach, avsak nieje to ani zdaleka vystizne. Zvlastny dusivy pocit, takmer akoby som bol pod vplyvom neurcitej omamnej latky. Obsah filmu je absolutne neuchopitelny, avsak ma dejovu naslednost a gradaciu a zvlastne je ze aj ked som jenotlive udalosti nedokazal pochopit, vnimal som ich ako logicky sa odvijajuci sled. To je pre mna najvacsia zahada. Nedokazem tento film pochopit, som nim vsak po vsetkych jeho strankach fascinovany. Akysi neopisatelny zazitok, ktory otvara mne nepoznane hlbiny mojho mozgu. (10/10) (28.05.2007)

Lynchova prvotina a hned pěkná kupa hnusu. Hnisem, slizem, krví, nádory a podobným humusem se tady teda rozdohně nešetřilo. Lynch se nejspíš řídil heslem - "Dokut se u toho divákům nebude chtít zaglvat, tak to nebude mít ten správný šmak!" - a dává nám to jasně pocítit. Zásadně bych to zakázal budoucím matkám a vám všem ostatním doporučuju rovnou přeskočit k Lynchovu úžásnému "Slonímu muži". (06.04.2007)

Namůj vkus je ve filmu spoustu zbytečnejch, zdlouhavejch a nudnejch pasáží. Sice je střídají i vydařenější pasáže, scény a záběry, ale je jich tu nepoměr. Většinu filmu jsem spíš protrpěl. Přesně nevím co tímhle filmem chtěl Lynch říct. Ví to asi jen on sám a jak tak koukám i hrstka vyvolených ( nebo si to aspoň myslí ). Tenhle film je dle mýho názoru hodně přeceňovanej a dělá se něčím, čím není. Až na pár vydařenejch snovejch výjevů nemá v podstatě co nabídnout. (17.12.2015)

Obrazová poetika surrealizmu plným prúdom, postindustriálny spoločenský rozklad na všetkých formách (priemyselná spoločnosť, továrenská výroba, automatizácia, zastaralosť, prerastanie flóry cez obytné budovy, postupný rozpad, mutácia, nedonosenci), formálnosť, geniálna hra svetla a tieňa, unikátne bizarné a ohavné dizajnérske nápady. Lynchov celovečerný debut je takým malým majstrovským dielom a pokladom, ktorý treba pozorne strážiť a uchovať pre budúce generácie. A hlavne je to dokonale šialené hypnotické psycho. Nancov účes stojí za všetky drobné. 100% (05.05.2014)

Eraserhead je hlubokou sondou do nejtemnějších propastí lidské mysli, kde realistický pohled nevidí přes veškerou černotu nic. inspirace v nejděsivějších nočních můrách předvídá jedinečnou atmosféru, která je rozvíjena brilantním zpracováním technické stránky filmu. výprava uvádí diváka do prostředí klaustrofobického, industriálního, technokratického a znepokojivého pro svou všednost a zdánlivou obyčejnost. i přesto, něco v něm je "špatně". kamera zůstává povětšinou statická a umírněný střih zapříčiňuje neobvykle dlouhé, vtíravé záběry. náměsíčné projevy herců a všudypřítomná čerň šerosvitu přidávají na dojmu mlžné clony mezi divákem a obrazem. jak i v pozdějších filmech David Lynch dokáže, je mistrem v práci se světlem a stínem, což v černobílém filmu vyniká dvojnásob. otevírají se nové možnosti v komponování záběrů. takřka taktilní rozměr získávají povrchy podivných textur, vynikající v nejnezvyklejším, chvílemi pohasínajícím nasvětlení. probouzejí v mysli vzpomínky na doteky podobných povrchů, a tak může mít divák pocity, jako kdyby při sledování filmu opravdu zanořoval prsty do bahnitých hmot, nebo snad číchsi hnisavých ran? ještě více se může pod kůži vrývat zvuk - jeden z nejvýraznějších výrazových prostředků Mazací hlavy. Máloco tolik přispívá hutné atmosféře - všudypřítomné ruchy, skřeky, to táhlé hučení, které podkresluje celý film ale podvědomě pustoší stabilitu divákovy mysli. a co ty pazvuky, které jen málokdy patří viditelnému zdroji a ještě méně často se daří jejich příčiny domýšlet? raději si nepředstavovat, co všechno se může ukrývat v temných zákoutích mizanscény, kam světla nedosáhnou, nebo v prostoru vynechaném mezi střihy. ale ten možná není nic víc než bezrozměrnou tmou, chaosem a peklem, které časem pohltí všechno a každého a v posledku do této tmy odvanou ostatky každého z nás jako pouhé žmolky titulních gumovátek. celý film pak jistě není méně než audiovizuálním zpředmětněním onoho děsu z nicoty, do které se všichni nezadržitelně noříme jako do černého bahna. od toho ani ulpívání na lepkavých potomcích nepomáhá. dostavuje se pocit stejně svíravý, jako při bezprostředním ohrožení života, pouze temný a neviděný. zůstává pod povrchem, tlumený, ale neustálý. a jedině nevědomí se odváží zhmotnit všechny ty hrůzy, "bezpečně" ukryté za radiátorem vědomí. Lynch rozpoznal ve filmovém médiu schopnosti oprostit se od zákonitostí tak zvaného reálného prostoru a času a nalezl tak úzkou souvislost s nekonečným počtem dimenzí, kterými disponuje snění. jediným limitem jsou pak samy obsahy mysli ukládané a zpracovávané při vnímání. mimo jiné typicky lidský poznatek: vědomí vlastní konečnosti. (31.01.2006)