Lost Highway

V anketě o nejpsychopatičtější lynchovinu patří u mě Lost Highway bronzová příčka po Hlavě a Inland Empire, těsně před Twin Peaks (myslím film, seriál stojí bokem). Špičkový výkon Patricie Arquette, oba mužští představitelé ji však šlapou na paty. Rammsteini, porno a Marylin Manson, světla ozařující rychle mizející silnici, muž s nejděsivějším pohledem na světě, ovládající velice nepříjemné triky (telefon...brrr) a příběh, který nejspíš začíná tam kde končí a naopak. Je to Lynch ve své vrcholné formě a to je také to nejlepší doporučení/ odrazení, které můžu nabídnout. 80% (16.08.2006)

Začínám pana Lynche silně podezírat, že s námi hraje hodně nekalou hru a že prostě jeho filmy nic znamenat nemají a on se mezitím doma škodolibě směje, že jsme mu na to všichni skočili a pouštíme si je pořád dokola ve snaze najít v nich smysl, pochopit je. Třeba se pletu, ale Lost Highway mi přijde ze všech Lynchovin naprosto nejlynchovitější, velmi chaotický, ale také velmi sugestivní. Hlavně ze začátku by se atmosféra dala krájet, napětí z obrazovky skoro teče, ale i tak na mě film jako celek působil jako jeden obrovský podivný chaos a dokud se nedonutím pustit si ho znova, zastavím hodnocení na alibistických 60%. (13.07.2009)

Hypnotická do detailu vytvořená hra s divákem. David Lynch nepochází z našeho světa. Baví mě, že si určuje své linie jako malíř, nebo skladatel, pracuje se svou prací a pohrává si s námi jako s loutkami (voodoo) a jen čeká, kdy do nás bodne ostrý předmět. Rozštěpené související linie příběhu podkládající se v jeden celek je zdánlivě nemožné. Tolik tajemství neskrývá žádný jiný film. (25.03.2012)

Forgive me, Father, for I got Lost... a i když si myslím, že chápu, nehodlám se v brzké době najít. Většina z nás je nějak ujetá, akorát každý jiným směrem. A já hodlám ujíždět po setmělé dálnici s plynem sešlápnutým k podlaze a s Bowieho hlasem v přehrávači místy, kde mě čekají mnohem zajímavější setkání než ta s výtluky, policejními hlídkami, kamióny a zácpami. I když mi možná za jízdy poklepe ze zadního sedadla na rameno někdo, o kom jsem vůbec netušila, že tam celou dobu sedí. Třebaže jsme se už určitě předtím setkali. Kdo máte zájem, račte přisednout, za okamžik otáčím klíčky v motoru... (17.02.2011)

Klasický Lynch. Sny kopulují s realitou, postavy se utápějí v nejčernější temnotě plné obrazů zobrazujících násilí, perverzního sexu a bezvýchodnosti naší existence. Záverečné zacyklení celého filmu je podle mého názoru jenom pomrknutí Lynche na všechny hloubavé duše, které donekonečna hledají smysl v něčem, co smysl nemá. (09.03.2024)