Lost Highway

Existují narativně propracované filmy a tvůrci, kteří si ve vypointovaných příbězích libují (Nolan, z části Shy), ale existuje taky tvůrce, který se na narativ dívá z jiného úhlu a předává divákovi něco víc - umělecký zážitek. A tím je David Lynch. Klíčem k pochopení Lost Highway je psychoanalýza a rozštěpení osobnosti, druhy schizofrenie. Nikdo jiný nedokáže skloubit psychický prvek do vyprávění tak sofistikovaným způsobem, jak právě Lynch. Vše je tomu podřízeno. Sugestivní zvuková stránka, mizanscéna podporující stav hrdiny, chování postav a koneckonců i všechna lehká vodítka prostoupena celým filmem. A když nám je do kolotoče vjemů vnesena pořádná nakládačka v představě přednášky o silničním provozu nebo peckoidní Rammíci, zlobit se nebudete...Zkrátka a dobře nevšední zážitek, nutno vidět nejméně dvakrát! [Přesná stopáž: 134 min] (30.03.2007)

Dva. Dva pohledy. Dvě mince. Jedna strana. Temná posedlost. Vina. Trest. Sterilní zkumavka. Neuchopitelná podstata. Okamžik. Písek v hodinách. Zrnko písku. Slepá ulička. Porno. Vůně sexu. Tma. Láska. Dvě tmy... http://www.youtube.com/watch?v=kb2RlCnZqzg (19.06.2010)

Lost Highway jsem si jako svoje první setkání s Lynchovými úleťárnami zvolil již před nějakým časem, ale choval jsem k tomu filmu až takový respekt, že jsem jej oddaloval, co se dalo. Velká to chyba. Od první minuty jsem seděl přikovaný k obrazovce, unášený neskutečnou atmosférou, zvláštními postavami, ještě zvláštnějším dějem a doufal jsem, že to bude ještě dlouho pokračovat. Hlavně zpočátku je Lost Highway jedním z nejděsivějších nehororových filmů, co jsem kdy viděl, o postavě Mystery Mana se mi dokonce zdálo. Jak vidno, film mě úplně nadchnul, a to ne jednou. Poprvé přímo při sledování, kdy jsem byl naprosto konsternován tou bizarností, a podruhé tehdy, když jsem si vyhledal některé interpretace filmu na internetu (ne, sám jsem to fakt nepochopil). A potřetí mě to, předpokládám, nadchne při druhém zhlédnutí, kdy zjistím, že žádná z interpretací nemůže být správná, a že v tom snímku jde ještě o mnohem víc. (22.02.2009)

Uf. Lynch si zahráva s jemnými nitkami divákovho vedomia a podvedomia. Dlhé kilometre diaľnic, domy, chodby... a v nich dvere. Len vy sami určujete, kam tie dvere vedú; možno k pravde, a možno k hádanke vo vnútre vašej hlavy. Jeden z tých filmov, pri ktorých sa človek sám podrobuje psychoanalýze, aby odhalil spôsob zmýšľania podobne, ako hlavný hrdina... Ale je to vôbec hlavný hrdina? A je to hrdina? Existuje všetko navôkol? Predstavte si Matrix, ktorý sa odohráva v časti vášho mozgu zatiaľ čo v inej sa nachádza ďalší Matrix; ďalšia pseudorealita. Tie spolu kolidujú, narážajú a rozbíjajú sa o seba, do zdanlivého usporiadania vniká chaos a anarchia. Čas a priestor sa stávajú bezpredmetnými, príbeh a postavy zahmlenými, skutočnosť nejasná a pravda hraničiaca s najšialenejšou fikciou. Všetko do seba zapadá, ale nič z toho nedáva zmysel. A možno sa všetko odohráva iba na zázname kamery, ktorá je ďalšou realitou vo vnútri reality. Sakra, Lynch, čo si mi to spravil?! Demingova kamera a Badalamentiho hudba hypnotizujú, a mne nevadí, že som zhypnotizovaný. Čo nevadí, ja chcem byť zhypnotizovaný! Chcem sa ponoriť do vnútra zvrátenej antilogiky, absentujúcej chronológie, rozplývajúceho sa priestoru a zvláštnych postáva, ktoré sa mi menia pred očami, strácajú, prepadávajú do priepasti večnej tmy. Možno je všetko len tieň, ktorý sa odráža od svetla lampy v obývačke; jednoduchý a priamočiary podvod. A ja možno chcem byť podvedený. Hlavne keď k tomu hrá Rammstein, predo mnou sa zvlieka Patricia Arquette a v snoch ma prenasleduje napudrovaný chlapík s videokamerou, ktorý je všade a nikde zároveň. 100% (10.05.2014)

A POTOM SE TO STALO....ta kouzelná chvíle, tak jiná a tak (s)nová, byla jak ty ostatní, dokud jsem Tě nepotkal. A pak se to STALO.....úplně mě to ohromilo, věděl jsem, že i ty to cítíš. Viděl jsem Ti to na očích. Sladší než víno, měkčí než letní vánek. Mám všechno, co chci, vždy, když Tě objímám. Ta kouzelná chvíle, když se tvé rty blíží k mým, bude trvat navždy..... Člověk se nestačí divit, když sleduje místní " odborné rozbory " Davidova díla. Možná je lepší to tolik neřešit, jednoduše se tomu podat a užít si " to ". Lost Highway je snový, surrealistický, schizofrenní snímek. Robert Loggia to však " řekl "nejvýstižněji a za mě. Jedním slovem NÁDHERA. Poetický, mystický, HEBKÝ snímek jak hovno z kachní prdele. Co kdybych vás pozvala na večeři já....Nemyslím, že je to dobrý nápad.... JÁ si naopak myslím, ten nejlepší...DÍKY za to! Lost Highway, to je typický Lynch, nádherně budovaná atmosféra, parádní (experimentální) kamera ( zejména hra světla a stínů je úžasná ), vynikající herecké výkony ( a to i přes fakt, že v dosti případech i samotní herci " neví co hrát " ), uhrančivá Femme Fatale Patricia Arquette, vše navíc umocněno působivým hudebním doprovodem, kde dvorní Lynchův skladatel A. Badalamenti dává tentokráte prostor i jiným personám jako jsou David Bowie, M. Manson, Nine Inch Nails a především k mému velkému překvapení a potěšení ( nepamatoval jsem si na ně z mého prvního shlédnutí ) německým Rammstein. Přestože ( co se týče této Lynchovi " polohy " ) je pro mě osobně TOP Mulholland drive, i v tomto případě pod 5* nemůžu a ( ani nechci ) jít. (28.09.2010)