Chvilky

Dvě hvězdičky za dvě filmové české hvězdy, Jenovéfu Bokovou a Jaroslavu Pokornou za jejich precizní výkony. Jinak marně hledám pozitiva - spousta zbytečných a nudných scén (suverénně vede dřevorubecká a záběry lesa), nesmyslné a hloupé dialogy, slabý scénář. A proto se nedivím, že v souvislosti s tímto filmem se hovoří pouze o Bokové. Na druhou stranu se mi moc líbí jiný úhel pohledu od uživatelky emma53 a takový komentář, byť je diametrálně odlišný od toho mého, plně respektuji. Zrovna jsem dnes četl rozhovor s Jenovéfou Bokovou, že si dává pauzu od herectví, to je trochu škoda. (19.05.2019)

Děkuji za tento film. Trochu mi připomíná Chatu na prodej, kde se také pravdivě vykreslují rodinné vztahy. Oceňuji především pravdivost, autenticitu a reálný příběh. Nutně potřebujeme takové filmy a také nutně potřebujeme ženské hlavní postavy. Takovýto film tady zcela chyběl. Hlavní hrdinka nežije svůj život, je skoro otrokem okolí, které ji využívá, ponižuje a citově vydírá. Z toho pak vyplývá nízké sebevědomí, sebehodnota a téměř nulová sebeláska. Nakonec si uvědomuje, že ani neví o nějakých vlastních potřebách. Čeká ji velmi dlouhá, bolestná a strastiplná cesta k nalezení sebe sama a nastavení hranic svému okolí..... A potřebuje se naučit vytvářet plnohodnotné partnerské a ostatní mezilidské vztahy. Za mě Objev roku 2018 - 2. místo. (27.12.2018)

Zpočátku velice dobré, vlastně vynikající, originální, civilní pojetí, skvělé dialogy a celkově povedené ponoření do Anežčina života, jenž je plný rad a rozumů od okolí, také do její uzavřenosti, strohých odpovědí a snad i nadějí, jež ovšem zůstávají skryté do posledního okamžiku. Vlastně se ani nederou na povrch, jsou uzavřeny v její duši, nikdo a nic je nedokáže konkretizovat, žel ani sama režisérka. Čtvrtou hvězdičku dávám jako takový nadějný střípek do budoucna, který by mohla Beata Parkanová přinést do vod českého filmu o Jenovéfě netřeba nic psát, naprosto úžasná ve všech směrech. [Kino Citadela - Litvínov]. (22.11.2018)

Vidím, že režisérka natočila před pěti lety studentský film se stejným jménem, tak se pouštím do sféry dedukcí a tipuju, že tenhle scénář od té doby pilovala, každé slovo vyvážila zlatem, a vložila do toho veškerou energii. Což může být dobře, ale tady není - tomu filmu chybí nějaký plynulost a přesvědčivost, každé slovo čpí záměrem. Jako příklad jde uvést, že dcera s psychicky narušenou mámou je překvapená, když po ní máma chce, aby si ruce utřela do konkrétního ručníku, ačkoliv jde zjevně o její zvyk. Jde o jasnou ukázku toho, že svět filmu neexistoval před jeho začátkem a postavy nemají žádnou paměť. U filmu, který by zjevně chtěl být tak moc intimní a ze života, to je problém. Místy jsem se nahlas smál lopotné snaze dialogů obsáhnout toho tolik najednou a brutálně mlátit diváka do hlavy jemnými nuancemi a dvojsmysly, aniž by fungovala elementární logika. Je to přemyšlené a nedomyšlené zároveň. A navrch to nemá bohužel sebemenší cit na to, jak lidi mluví (když začne kamioňák náhodně přepínat mezi dlaždičskou mluvou a improvizovanou poezií, je to fakt wtf), aniž by z tohohle zcizení něco vytěžil. Celou dobu se to pohybuje v jakémsi limbu ne dost silné tragédie a ne dost přesvědčivého dramatu. (11.01.2019)

Režírovat svůj vlastní scénář, by měli jen opravdu talentovaní, ale hlavně soudní tvůrci. Beata Parkanová minimálně jedno z toho postrádá v tak velké míře, že stvořila film, který působí tak amatérsky, že ho někteří lidé považují za artmovie. Dlouhé záběry o ničem + krátké dialogy o h...ě = spousta prostoru pro úvahy, co se děje v hlavě Anežky (pro 99% heterosexuálních mužů opravdu hooodně složité zadání). Do těch jalových záběrů by se hodily titulky, kde by Beata Parkanová ozřejmila, co se vlastně tímto filmem snaží sdělit. Možná to bylo zřejmé ze scénáře, ale z filmu jistě ne. Pokud se pokoušela ukázat své démony, nebo pohled na svět, je mi jí líto, ale nic víc pozitivního asi o Chvilkách napsat nejde. (27.04.2019)