Hlava 22

Válka je vůl. A všichni co do ní vlezou, jsou tuplovaní volové. I kdyby tam nelezli dobrovolně, i kdyby tam nechtěli, ono je to tam stejně násilím zvolovatí. Takže v tomto sreiál dobře vystihuje knihu. A je lepší než kniha? Ne, samozřejmě že není, takže si to mazejte přečíst. A pokud se vám nechce, tak tohle je next best thing. (01.07.2019)

I přesto, že se to tu a tam zvrhne v rádoby flexování ala "já jsem sečtělejší než ostatní plebs" tak srovnání filmů a seriálů s knižní předlohou je prostě nevyhnutelné. Tady je to celkem problém protože jde o překvapivě solidně zpracovanou mini-sérii, která jako samostatná jednotka má co nabídnout. Pointu knihy, však vystihuje pouze částečně a s přimhouřeními oči. Narovnaná chronologie, dramatizování některých nedramatických scén a vypuštění slušné porce humoru a reinterpretovaný závěr knize nesahá ani po kolena. (14.12.2020)

Knižní předlohu jsem bohužel nečetla, ale po zhlédnutí této zdařilé adaptace jsem přesvědčená o tom, že by se mi líbila. Od prvního dílu jsem cítila jistou podobnost s veleúspěšným seriálem M*A*S*H, který mi nikdy k srdci moc nepřirostl. Ovšem Hlava 22 si mě s každou další epizodou získávala čím dál víc, až jsem se na konci přistihla, že bych se vůbec nezlobila, kdybych osudy kapitána Yossariana v podání vynikajícího Christophera Abbotta, všemožně se snažícího vyhnout bombardování, mohla sledovat dál. Většinu času jsem se skvěle bavila, zároveň mi však v hlavě pořád hlodala myšlenka, co hrozného se zase stane. Lepší seriálové dílko vyprávějící o absurditě a tragice války jsem zatím neviděla. (90%) (16.02.2021)

Mdlé. Zajímalo mě, jak moc je to blízké předloze. Ze zvědavosti jsem ji začal číst a zjistil, že Hellerova kniha je plná zajímavých postaviček a jejich vzájemných interakací, které jsou velmi - opravdu velmi - zábavné. Seriál si z toho samozřejmě něco bere, ale nejblíž se to kvalitám předlohy přiblížilo v prvních minutách prvního dílu. Jinak mi ale přijde, že tvůrci zkrouhli vše zajímavé, mnohé dobré vynechli a celé to zaobalili do žlutohnědé bezvýraznosti. Hellerovu předlohu však vřele doporučuji. Filmová adaptace z roku 1970 mne bavila o trochu více. Sice trpí stejnými problémy, ale neni tak táhlá, takže se člověk nenudí tak dlouho (nebo tak intenzivně) a současně je obsah jaksi "nasekanější". (23.07.2019)

Opakováním k novému, anebo přímou trasou ke vždy stejnému? Názorný příklad, naprosto zřejmě unikající autorům: původní knižní logo MaM se v minisérii mění na MM a v tomto rozdílu je obsaženo vše – iluzivní spojka & vytvářela vnitřní diferenci a zdání, že dvě M jsou něco jiného, než jediná osoba Milo Minderbindera, která stojí za vším tím podnikem: měli jsme tu tedy stejnost, který se diferencuje od sebe samé a vytváří něco nového, stále se rozpínající svět ve světě, cirkulární ekonomika od M k M se symbolem & plným zákrutů a kruhovostí času. Oproti tomu MM spojené společnou vertikálou kde jedno M končí tam, kde druhé začíná, odkazuje k jednosměrné vertikále času alias linearitě času a vyprávění, které  je v případě amerických seriálů, netflixových sérií, Apple TV produktů, HBO minisérií a hollywoodských filmů stále jedno a to samé, věčný návrat stále stejného vyprávěcího mustru, vizuálních a narativních klišé a s tím glajchšaltovaných obsahů, které jsou tak v protikladu k tomu nejzákladnějšímu stavebnímu kameni knižní předlohy, že se nedá toto nereflektovat, jelikož se nejedná o změnu legitimní (protože jakýkoliv přepis knihy do filmu se původním čtenářům vždy jeví jako zjednodušení/pokroucení atp., což ale není tento případ u tohoto znásilnění samotné základní struktury vyprávění), ale politickou, ideologickou a Uměleckou s velkým u, proti čemuž je třeba bojovat vždy a všude a všemi prostředky! (10.05.2022)