Joker

Ano, je to učebnicová definice midcultu, ano, je to nepokrytá odvozenina lepších filmů, ano, je to předžvýkané jak stádem krav pro tupá telata, ano, Phoenix chvílemi balancuje na hranici plné retardovanosti, ano, má to eleganci snaživého školáka, který se dnes ráno dozvěděl o existenci systémové nerovnosti a teď se naléhavě potřebuje vypsat (no co, prošli jsme si tím všichni). Úplně otrávená ale být nemůžu, protože jen vzácně se stává, aby študácký zápal měl podobu hollywoodského mainstreamu, a ještě vzácněji, aby hollywoodský mainstream básnil o nutnosti co nejdřív oprášit gilotinu. A já se fakt nemůžu zlobit na něco, co mi opakuje, že lhostejná nerovná společnost si sama vyrábí záporáky, jejichž rukou zaslouženě pojde. U Thanose se o tom dalo diskutovat, ovšem Joker skutečně je nevyhnutelný. (23.10.2019)

„Chtěl jsem se zeptat, jestli byste nemohla požádat doktora, aby mi přidal prášky.“ - „Arthure, berete sedm druhů léků. Musí vám nějak pomáhat!“ Tak tady se někdo krapet sekl…Nejdřív jsem se trochu obával, abych podvědomě neskončil u srovnání Phoenixova ztvárnění s jeho předchůdci (Ledger, Nicholson), ale k tomu nedošlo, tenhle film není klasická komiksová adaptace, navíc se zabývá hlavně tím, co vedlo k Arthurově „přeměně“. Jak jsem čekal, jedná se o nepřetržitou (a excelentní) Phoenixovu hereckou exhibici (myšleno v tom nejlepším slova smyslu). Studie jednoho osobnostního rozkladu člověka, v jehož případě se „tak dlouho chodilo se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo“, baví a strhává. Atmosféra Gothamu (v němž se vše obrací vzhůru nohama) měla také hodně do sebe (a sociální podtón sem perfektně sedne), takže za mě slabších 5*. „O mámu se s láskou starám.“ - „Musí tě mít moc ráda za to, co pro ni děláš.“ - „Je to tak. Vždycky mi říká, abych se usmíval a tvářil se vesele. Říká, že mým posláním je rozdávat radost a smích.“ (10.05.2020)

Je to komiks? Není to komiks? Je to jedno. Doufejte akorát, že s vámi bude v kině sedět co nejméně puberťáků nebo zastydlých puberťáků, kteří jdou na zábavný trikový spektákl, protože tohle není zábavný trikový spektákl, je to novodobý Taxikář. Velké sólo úžasného Joaquina Phoenixe, nejlepší role Roberta De Nira za poslední roky, silný příběh a jeho bezvadné podání. Drsný vtip s výbornou pointou. (03.10.2019)

Todd Phillips je pán (kdo by to byl řekl). Mistrně pracuje s lítostí diváka vůči titulnímu charakteru. Joker je místy až nepříjemný ke sledování. Zaráží mě jeho popularita. Dvojjakost snímku malinko podraží nohy. Jako sociální drama je moc komiksový, jako komiksová adaptace moc indie, ale možná jsem jen staromódní a tohle je ta správná cesta pro dnešní publikum. Vždyť část pointy je právě o tom. Popularizace seriózních témat pro masy v praxi. Phoenixova exibice je neuvěřitelná, další role kterou doslova žije. Drtivá většina oné nepříjemnosti pramení z jeho hereckého výkonu. Podpůrné charaktery (Král komedie) pouze podtrhují jeho výjimečnost. Ponurá hudba prodchnutá klasickými veselými písničkami dotváří pitoreskní obraz města v rozkladu. Mrzí mě že to nekončí tanečkem na autě, ten epilog je malinko navíc. No a teď otázka pro vás, bylo vám ho líto, pohrdali jste jím, nebo jste se k němu chtěli přidat? (03.10.2019)

Dobrý film, ale nemohu se ubránit pocitu, že je o Jokerovi jako takovém jen náhodou a to mi troch vadí. Do onoho konceptu zapadá jen svojí maskou, ale jinak je spíš film jako drama o narušeném jedinci, který si prochází nejhorším obdobím svého života. A tak kdyby se film jmenoval třeba ,,Arthur" a nesetkal se s rodinou Wayne, tak by nám to ani nepřišlo jako z DC vesmíru. Každopádně pravý Joker by měl být přirozený vůdce a jakousi definicí chaosu, ale ve filmu se setkáme jen s nemocným chudáčkem který je občas trochu cool. Většinou  však je to jen ustrašený třasořitka který od sebe odpuzuje snad všechny lidi. Stejně tak na filmu nevidím žádnou velkolepost. Prostě jen další sice oduševnělý, ale jen lepší průměr. (16.10.2019)