Nikdo nic neví

Tato komedie zaujme především svojí hitlerovskou karikaturou. Je nebezpečná i neschopná zároveň. A kolikrát se, navíc v tak brzké době po válce, udělala československá válečná komedie? Celá ta nevraživost k německému národu se převtělila do roztomilé i hrůzu nahánějící karikaturní postavy českého Němce. Svým hravým nadhledem stále přináší postavička i samotný film rozpustilou a povznášející náladu. Hlavní jsou dvě postavy dobrosrdečných a roztržitých tramvajáků. Martin Plechatý (příjemný Jaroslav Marvan) je ten vůdčí s invenční snahou o vyřešení všech nahromaděných patálií, které přišli nenadále a příliš blízko k nim. Petr Nový (sympatický František Filipovský) je ten vedený, který s nevolí a z donucení nechtěného přikládá ruce k dílu. Hvězdou filmu je ovšem četař SA Fritz Heinecke (skvělý Eduard Linkers) v jedné z nejpřesvědčivějších karikatur československé filmové historie. V jeho osobě se skrývají všechny negativní vlastnosti, včetně neschopnosti. všech přisluhovačů protektorátního režimu. To on vzbuzuje největší strach, to on marnotratně využívá svého výsostného postavení, to on je tou nejnebezpečnější překážkou na cestě tramvajáků za vlastní záchranou. Pije, jódluje, rozkazuje, zneužívá a mstí se. Hlavní ženskou postavou je sousedka tramvajáků Věra Budínová (zajímavá Jana Dítětová), u které nastal počátek strastiplné odysey, problémů a bláznivého karnevalu. Z dalších rolí: další soused, ustrašený popleta a kontrabasista orchestru Jan Koula (dobrý Stanislav Neumann), všímavý recepční hotelu Avion (Ota Motyčka), bojující vlastenec a Věřin snoubenec Ing. Karel Bureš (Robert Vrchota), vynalézavý dirigent orchestru (Eman Fiala), nešťastný a dobrácký strážník (J. O. Martin), či další představitelé německé moci (Josef Kotapiš a Richard Záhorský). Se vzletným odlehčením se tu utahuje z německých okupantů i opatrných a bojácných porobených. Má to tempo, vtip, rozpustilost a energii. Laskavé a nebojácné. (12.09.2016)

Perfektní dávka humoru a sebelegrace, kdy si Češi dělají švandu ze sebe samých v průběhu druhé světové války, tedy době o dva roky starší. Ta sebeironie je perfektní, vystihuje českou povahu daleko lépe než samotná dobrodružství vojáka Švejka. Marvan je zde výtečný, kam se na něho derou ti všichni Andělové atd. Filipovský je rovněž pohotový komický partner a Dítětová zdobí film svým půvabem. Ani ostatní obsazenstvo nezaostává, včetně perfektního Linkerse v roli SA-mana. Výtečné! (25.11.2013)

Za komedii tenhle film nepovažuji, spíš jsem cítil lehkou nevolnost a těžší trapnost. Dívat se, jak se Marvanovi a Filipovskému stále ne a nedaří zabít "SA mana" (podobnou nesmrtelnost a zarputilost jsem viděl tak maximálně u sovětských partyzánů, ale ani oni by myslím nebyli schopní se držet ocasu letadla jako Linkers), jak v podstatě každý Čech byl odbojář, neb nikdo ty dva neudal a každý jim naopak pomáhal, dokonce i ustrašený Neumann schovává doma pušku, jak jsou lidi zalezlí, ale sotva se rozšíří fáma, že "to prasklo", ženou se na ulici mlátit Němce... to mi nějak moc směšné nepřipadá. Snímek má jediné štěstí, že byl natočen v r. 1947, takže dost dobře nemohu pronést znechucený projev, jak těm dnešním režisérům není nic svaté a že každý, kdo válku prožil, by jim dal jednu pořádnou do zubů. Projev, že je vůči válečné generaci nehezké, když se autoři vyznačují zvláštní útlocitností vůči Němcům, protože hned na začátku při pronásledování sice vybuchují granáty a létají kulky, ale přesto ani jeden nacista nepřijde k úhoně, a jak relativizují zlo, protože Linkersův nacista má úžasný smysl pro humor, zejména na začátku ve scéně s Dítětovou, připomíná v ní gesty i slovním projevem Járu Kohouta. PS: Překvapilo mě, že i Angličané používali Šturmoviky... (13.10.2013)

V kontextu československé kinematografie naprosto unikátní zpracování válečné tématiky. Samozřejmě poněkud naivní komedie plná nepravděpodobných groteskních situací. Ale bavil jsem se vskutku náramně, zejména v druhé polovině. Plný počet hvězdiček dávám hlavně za to, že takový film vznikl brzo po skončení války, kdybych to čekal asi nejméně. Francouzům to v podobě Velkému flámu trvalo o dvacet let déle... (11.02.2018)

Válečná komedie natočená jen rok a půl po skončení druhé světové, je jen další důkaz, že člověk se otřepe ze všeho a že humor je jednou z cest, jak čelit tvrdé realitě.  Tvůrci se ale vypořádávají s nácky a kolaboranty poměrně korektně. Jakoby přece jen neuteklo dostatek času a nechtěli bagatelizovat strach, který esesmani vzbuzovali. S výjimkou postavy vyděrače, kterého si střihl Linkers a který posloužil ať už v tuhém, nebo vláčném stavu jako zástupný fackovací panák, se do zesměšňování nacismu nepouštěli. Díky tomu sledujeme soustavu gagů, která dává takovému filmu potřebné odlehčení, ale nijak se nefilozofuje, nemoralizuje. Nejde ani o ztřeštěnost, jako třeba Eso es, ale spíš povzbudivé mrknutí na diváka....už je po všem, do kin zase pomalu míří zábava. Dnes bohužel víme, že na předválečnou komedii se už navázat nepodařilo. (28.04.2023)