Rodná zem

Když do svého hodnocení vměstnám veškerý respekt ke krásným obrazům přírody, dobovým krojům, tradicím, folklóru, a hlavně k životnímu elánu postarší mládeže ze slovenské dědiny padesátých let, vyčerpám vlastně vše, co jsem si z filmu vzal. Mnoho písní, nadšení a budovatelských symbolů. Ve slovenskému filmu hojně zobrazovaný folklor je tentokrát zarudlý. Daleko raději mam samostatnou tvorbu Martina Ťapáka, či Karola L. Zachara. (29.12.2014)

Úžasný a barvitý folklór lidové tvořivosti souboru Lúčnica tanečníků a zpěváků. Zajímavosti tohoto filmu jsou, že velké interiéry byly postaveny podle stavby panského kostela v Rusovciach a natáčeli se v Praze na Barrandově a v Hostivaři. Menší interiéry potom v Bratislavě. Exteriéry samozřejmě v překrásné Bielovodskej doline pod Belianskými Tatrami a Ždiari. Příjemný film, který neztratil kouzlo ani po tolika letech. (23.03.2008)

"A nechceš aj hory prenášať?" "Aj to sa dá, keď človek chce."                                                                                           Na Slovensku také farebně aneb jak vznikl budovatelský folklór!! :o) Lahůdka pro fajnšmerky lidových písní a tanců. Hodně barev a budovatelského nadšení. Od začátku je patrné, na co je zaostřeno. Snímek má velkou výpovědní hodnotu právě díky době vzniku a jak byl koncipován. Je to natolik čitelné, že si to každý bez potíží přebere. Ovšem mládež jednoucí slovenskou krajinou na traktoru a zpívající k tomu budovatelské folklórní písně, to povyšuje první farebný film na skvělou komedii!! :o) (30.12.2014)

Keď si už nejaký film zaslúži byť prvý tuzemský farebný film, tak nech je to ten, ktorý zobrazuje našu dlhoročnú tradíciu - folklór. Naozaj veľmi zaujímavý námet a spracovanie. Slováci si význam muzikál však vyložili naozaj po svojom. Pokiaľ v tradičných muzikáloch je často vo všetkých pesničkách prerozprávaný dej, tu to bola len pekne naaranžovaná prehliadka ľudových pesničiek a tancov spojených do jedného príbehu a kde-tu sa objavila tá pravá muzikálová. Inak je príbeh naozaj primitívny, na humore sa pousmejú už asi len naše staré mamičky a babičky, ale myšlienka bola milá a vtedy to určite zaručene fungovalo. Navyše aj poniektorí herci boli drevení ako obyčajní horskí junáci a snaha hercov o hranie na hudobnom nástroji bola miestami až komická. A nakoniec aj hodnotenie je vďaka historickej a obsahovej dôležitosti mierne nadhodnotené. 60%. (01.08.2008)

Ľaľa - muzikáľ! A akýže, aký - nô predsa taký - írečitý! Asi najvydarenejší propagandistický film 50. rokov. Pretože na budovanie monštruóznych stavieb socializmu - oceliarní, železiarní, betonárok a mamutích hydrocentrál vábi príbehom lásky prostého bodrého chlapa z hôr s veľkou dušou k spolurodáčke, ktorá sa vydala hľadať šťastie z hôr do studnice folklóru do Bratislavy. Na rozlúčku nechala nápadníkovi odkaz v podobe veľkého vtáčieho pera. Ten si ho zastrčí za klobúk a fujas Matias do Bratislavy! Tam v nádherných interiéroch Rusovského kaštieľa nájde frajerku v zápale ľudovoumeleckej práce. Dejú sa tam doslova zázraky: za každými dverami iná tancujúca, spievajúca či hudobná družina. A aj iné divy vidno: z maliara-natierača, traktoristky i poštárky sa stávajú rozradosteno ujúkajúce, spievajúce a tancujúce súčasti folklórnych kolektívov. A taký je celý film. Hoci má zdanlivo nejaké postavy - hlavnou postavou je ľud, národ, v rôznych formách a variáciách. Tu radno podotknúť, že tance i kroje sú jednoducho skvelé, piesne tiež, ľudovky sa miešajú s komunistickými kolektivistickými agitkami, ktoré skvostne otextoval básnik Vojtech Mihálik. Nuž a záverečný symbolický tanec v krojoch v pozadí gigantických úspechov socialistického stavebníctva jednoducho nemá chybu! 5 hviezd z piatich! (08.01.2015)