Mandolína kapitána Corelliho

Patnáct minut je to bezvadný válečný film a scéna s popravou je parádní, ale všechno předtím a potom je nekoukatelná posraná romance, kterých je dvanáct do tuctu a dokonce lépe natočených. Prkenný Cage tomu také věru nepomohl, a tak jsem z Mandolíny byl vyloženě zklamaný, ač jsem měl před projekcí jistá očekávání. 30% (20.07.2017)

Přeslazené a fašista Cage je zde vykreslen hyperNErealisticky jako kladný a morálně zcela uvědomělý člověk, který se v každé chvíli chová správně. ALE příběh Kefallénie je z historického hlediska velmi zajímavý, právě vzhledem k osudu italských fašistů, kteří se na tomto okupovaném řeckém ostrově dostali do konfliktu s nacisty. Sice je zde téměř vše naprosto zidealizované a nerealistické, ale vychází to ze skutečných událostí, přičemž nosným tématem filmu je romantická láska fašisty a domorodé řecké krásky. Krásné exteriéry, řecká atmosféra, chytlavé téma, příjemní protagonisté... 7/10! (25.07.2011)

Nic nového a objevného pod sluncem. Můj oblíbenec Nicolas Cage je sice Ital asi jako já Keňan, ale svou roli odehrál ještě celkem slušně, ikdyž má spoustu zapamatovatelnějších a lepších rolí ve svém hereckém inventáři. Věřím, že knížka je určitě zajímavější a obsáhlejší a myslím si, že ve filmu je z toho jen zlomek a možná i proto působí trochu tuctově a lacině. A hlavně - je bez emocí a jakékoliv větší milostné jiskry. A to je u romantického filmu docela problém. (01.02.2008)

Nic, vůbec nic. A to ještě asi můžu být rád, že neznám předlohu, protože bych podle všeho prskal ještě více. Dvě hvězdy protože když už nic tak jakousi kostru film alespoň má (díky knihy takže ani tady nic moc zásluha), a na Kefallénii a Penelope Cruz, se docela dobře kouká. Madden ale zabil snad úplně všechno a výsledkem je neuvěřitelně povrchní slátanina, která je mnohdy spíše k smíchu. Ono, mezi romantikou a kýčem je mnohdy hrozně tenká linie, kterou Madden suverejně přestřelil. A Cage jako italský milovník? O more mio! Bella bambina at two o'clock! (11.07.2011)

Velmi kvalitní film, kde se opět "ukázal" kvalitní režisér JOHN MADDEN. Ještě nikdo se tolik nezabýval vojáky italské armády, kteří bojovali po boku německého Wehrmachtu v 2.svět.válce. Stalo se při obsazení Řecka v r.1943, kdy slunce, moře, pláže a ženy daly vojákům stejné letory zapomenout, že přišli bojovat. Možná, že si mnozí uvědomili, že stojí na špatné straně války, ale zapletli se s řeckými partyzány a to jim Wehrmacht neodpustila. Film upozornil na skutečnou událost, na popravu italských vojáků za zradu na OSE a též na oběti poválečného zeměstřesení v r.1947 v Řecku. Nejednalo se tedy o líbivý romantický film, ale o novelu na podkladě skutečných událostí. (11.05.2011)